2. NEDĚLE VELIKONOČNÍ
Bratři a sestry,
Druhá neděle velikonoční se slaví od roku 2000 jako Neděle Božího milosrdenství. Nemyslím však, že Boží milosrdenství je omezené jen na tento jeden den v roce. S Božím milosrdenstvím se můžeme setkávat neustále, ve všem, co prožíváme.
Jednou takovou inspirací pro nás může být apoštol Tomáš z dnešního evangelia. Tomáš nebyl s učedníky, když se jim Ježíš zjevil. Nevěřil. Ježíš se však objeví znovu a vyzve Tomáše, aby se přesvědčil. Tomáš se dotýká jeho ran a vyznává: „Pán můj a Bůh můj.“ Tomáš mění svůj životní náhled skrze rány a skrze pochybnosti. V jedné z dřívějších promluv jsem zmiňoval rány, které přijímáme, které dávají tvar a smysl našemu životu. Ježíš nese tyto rány s námi.
A jak je to s těmi pochybnostmi? Myslím, že i ty jsou v současné době aktuální. Asi bychom rádi znali odpověď na otázky, proč nás postihlo to, co teď prožíváme, a hlavně, co nás čeká a jak se to bude všechno vyvíjet. Jasnou odpověď však nedostaneme. Avšak tak, jako svěřujeme Bohu své rány, můžeme mu svěřit své pochybnosti. Všechno to, co nechápeme, čemu nerozumíme, co nás trápí. Tak jako Ježíš s námi nese naše utrpení, nese s námi i naše pochybnosti. Nedává nám vždy jasné odpovědi, ale je ve všem s námi.
3. NEDĚLE VELIKONOČNÍ
V evangeliu této neděle putují dva z Ježíšových učedníků do vesnice zvané Emauzy. Jsou plni dojmů z toho, co zažili i z toho, co slyšeli. Ježíš byl ukřižován, hrob byl nalezen prázdný, a ženy měly vidění andělů, kteří říkali, že Ježíš žije. V tom se k učedníkům připojí sám Ježíš, ale oni ho nepoznají. Ujde s nimi kus cesty a nejdříve se ptá, co se stalo. Poté jim trpělivě vysvětluje smysl všeho, co zažili a slyšeli. Učedníci začínají tušit. Ježíš s nimi zůstane na večeři a při lámání chleba učedníci poznají, že je to On.
My jsme v posledních týdnech prožili zvláštní období. Možná podobně, jako učedníci putující do Emauz. Období nejistoty, zmatků, spousty otázek. Téměř nikdo nám nedokázal a zřejmě ani nechtěl vysvětlit, co všechna opatření související s pandemií koronaviru znamenají. Proč se má dělat to nebo ono, a proč se to nebo ono dělat nemá. Téměř nikdo nám nedokázal dát potřebný klid.
K učedníkům v evangeliu se připojil sám Ježíš. Zajímal se o jejich těžkosti a trpělivě jim všechno vysvětloval. Na počátku ho nepoznali, on jim však otevřel oči. V nejužším společenství s Ním ho při lámání chleba poznali.
Také na naší cestě, plné těžkostí, pochybností a nejistot nás chce Ježíš provázet. A my můžeme být vděční za každého člověka, který nám dokázal některé záležitosti (samozřejmě, do jaké míry to bylo možné), vysvětlit. Díky za každého, od kterého jsme slyšeli uklidňující slovo. Díky z každého, kdo ochotně pomáhal druhým.
Ve společenství učedníci Ježíše poznávají. I když my se teď zatím můžeme setkávat jen v malém společenství, případně on-line, Ježíš je s námi. Připojuje se k nám na naší cestě, trpělivě vysvětluje, utěšuje, povzbuzuje.