V dnešním evangeliu mluví Ježíš o tom, abychom usilovali o spravedlnost, abychom byli milosrdní, abychom měli čisté srdce, abychom těšili jeden druhého, abychom byli ohleduplní a tiší, abychom byli tvůrci pokoje. To je všechno ideál. A Ježíš ví, že skutečnost je jiná. A přesto, anebo právě proto vyzývá své učedníky a následovníky, aby se o to snažili. Usilovat o tyto ideály znamená usilovat o svatost. Světec totiž není ten, který by si řekl: „Já už jsem všechno zmáknul, už mám všechno hotové.“ Světec je ten, kdo je stále na cestě, ten kdo chce za tím ideálem jít.
Můžeme se vrátit k dnešnímu prvnímu čtení z Knihy Zjevení sv. apoštola Jana. Jan nám přináší dva obrazy. V tom prvním se mluvilo o tom, jak jsou zastaveni ti, kteří přináší na svět různé zkoušky a trápení, do té doby, než budou na čele označeni ti, kteří patří k Bohu. Mají dostat pečeť. Pečeť byla vždycky znamením pravosti. Když nějaký král napsal dopis, dala se na něj pečeť, aby bylo jasné, od koho ten dopis je. Ale pečeť se používala mnohem častěji. Například na závažích, která se používala na trhu, protože lidé byli vždycky v pokušení ta závaží nějak ošidit. A tak se na ta pravá závaží dávala pečeť, aby bylo potvrzené, že míra, nebo vlastně váha je správná. A v dnešním čtení jsou tou pečetí označeni lidé, o kterých Bůh říká: „Vy jste ryzí, vy jste opravdoví. Já vás podporuji a přijímám.“
Dále tam bylo řečeno, že těch označených, těch, které Bůh podporuje, bylo sto čtyřicet čtyři tisíc. To je čistě symbolické číslo. Víme, že některé sekty tvrdí, že do nebe se dostane skutečně jenom tento počet zachráněných. Dalo by se říct, že to četli špatně, protože tady ti poznamenaní, kterých má být sto čtyřicet čtyři tisíc, nejsou v nebi, ale jsou ještě na zemi. Ale je to číslo symbolické, které vychází z toho, že Izrael měl dvanáct kmenů, dvanáct krát dvanáct je sto čtyřicet čtyři a k tomu tisíc, což je číslo plnosti. Takže ten počet není možné brát doslova. Spíš je tam naznačeno, že Bůh nezapomene na nikoho, kdo se snaží žít podle těch ideálů, o kterých mluvil Ježíš v dnešním evangeliu. Pokud se člověk bude snažit takto žít, je v podstatě nemožné, že by se ten člověk Bohu ztratil, že by ho Bůh přehlédl nebo na něho zapomněl. Ti označení však nemají slíbeno, že budou mít život bez těžkostí. Ale mají slíbeno, že Bůh jim bude na jejich cestě pomáhat. Takže to je ten první obraz.
Druhý obraz, ten je už skutečně o nebi. Tam se říká, že Jan uviděl veliký zástup, který by nikdo nespočítal, za všech národů, kmenů a jazyků. Stáli před trůnem a před beránkem. Můžeme si vzít na pomoc jiný úryvek evangelia, kde se píše o tom, jak jeden člověk přišel za Ježíšem a ptal se ho: „Mistře, je málo těch, kteří budou spaseni?“ A Ježíš mu odpověděl v tomto smyslu: „Nestarej se o to, kolik jich bude, ale starej se o to, abys byl mezi nimi.“ Dnešní první čtení nám vlastně odpovídá na tuto otázku a říká: „Ano, těch zachráněných bude opravdu mnoho. Nikdo nemůže uvádět nějaká čísla, avšak důležité je snažit se jít za těmi ideály, o kterých Ježíš mluvil. Abychom mezi těmi zachráněnými v nebi mohli být také my.