V úryvku z knihy Zjevení apoštola Jana jsme slyšeli o andělovi, který drží v ruce pečetidlo živého Boha. Tímto pečetidlem má poznamenat všechny Boží služebníky, Boží vyvolené. Možná si ani neuvědomujeme, že je tu řeč i o nás. O tom, jak velký dar jsme dostali už při samotném křtu. Při předávání křestního roucha se říká toto: „Bůh tě oblékl v Krista a učinil z tebe nového člověka. Bílé roucho je znamením této důstojnosti. A rodiče a přátelé ať tě povzbuzují svědectvím slova i života, abys tuto důstojnost uchoval (a) neporušenou na věky.“
Apoštol Jan to ve svém listu potvrzuje: „Hleďte, jak velkou lásku nám Otec daroval: byli jsme nazváni dětmi Božími, a jsme jimi.“ Dále apoštol Jan píše o tom, jak velkou máme výsadu oproti těm, kdo Boha nepoznali. Můžeme žít v naději, že jednou spatříme Boha tváří v tvář.
A jak dále píše apoštol Jan: „Každý kdo skládá tuto naději v něho, uchovává se čistý, jako on je čistý.“ Možná bychom místo „čistý“ mohli říci „pravý“ nebo „ryzí“ jako ti vyvolení z knihy Zjevení. Apoštol Jan dále píše, že jejich jednání se neslučuje s hříchem: „Víte, že Syn Boží se zjevil, aby hříchy sňal, a v něm žádný hřích není.“ A dále následuje, mohli bychom říci, klíčové poselství pro nás: „Kdo v Synu zůstává, nehřeší“.
Tak kéž pamatujeme na svůj křest. Na to, že nás Bůh oblékl v Krista. Na to, že jsme byli nazváni Božími dětmi, a že jimi jsme. Ať v Kristu zůstáváme navždy. Ať se jím necháme vést k důstojnému a ctnostnému životu, k životu s Ním.