V prvním čtení jsme slyšeli Mojžíšovu řeč k izraelskému lidu. My už jsme o krok dál, protože víme, že náš Spasitel Ježíš Kristus nepřinesl pouze „kolektivní spásu“ vyvolenému národu, ale že přináší spásu každému člověku, který jeho spásu a jeho samotného do svého života přijme.
Ježíšova řeč by tedy mohla znít takto: “Jsi zasvěcen Bohu. Tebe si Bůh vyvolil, abys měl zcela zvláštní místo mezi všemi lidmi na zemi. Bůh v tobě má zalíbení. Ne proto, že jsi lepší než ostatní. Jen z lásky k tobě, a proto, že je věrný svému slibu. Pochop tedy, že Bůh ti slíbil, že ti zachová svou lásku a věrnost, pokud ho přijmeš do svého života, pokud se ho budeš držet a pokud ho neopustíš.“
Toto Boží zaslíbení máme potvrzené i v listu apoštola Jana, ze kterého bylo dnešní druhé čtení. „V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom měli život skrze něho. Kdo vyznává, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu. My, kteří jsme uvěřili, poznali jsme lásku, jakou má Bůh k nám. Bůh je láska; kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh zůstává v něm.“
A v úryvku z Matoušova evangelia nám Ježíš sděluje, co Boží zaslíbení obnáší: „Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pro své duše odpočinek. Vždyť mé jho netlačí a mé břemeno netíží.“