„Zbořte tento chrám a ve třech dnech jej zase postavím“, říká Ježíš v dnešním evangeliu. A dále je tam vysvětleno, že mluvil o chrámu svého těla. Ježíš nám chce ukázat tu novost, kterou on přináší. Chce ukázat, co je cílem a co je prostředkem k jeho dosažení.
Kostel je pro nás vlastně prostředkem k osobnímu setkání s Bohem. Samo chození do kostela tím cílem není. Spisovatel Lev N. Tolstoj jednou řekl: „všichni přemýšlejí, jak změnit lidstvo, ale nikdo nepřemýšlí o tom, jak změnit sebe.“ Cílem nás všech má být setkání s Bohem v Ježíši Kristu a to nás má přivést k naší osobní proměně. A kostel je k tomu pomůckou.
A proč jdeme v neděli do kostela, na to nám krásně odpovídá dnešní první čtení. Prorok Ezechiel měl vidění. Měl ho v době, kdy Židé neměli chrám, kdy byl zbořený, a to vidění vlastně odpovídá na otázku, k čemu je ten chrám dobrý. Z chrámu vytéká voda. A voda je symbolem života. Všude, kam se voda dostane, objevují se různé formy života. Kam se dostala voda, tam je život. A v setkání s Bohem v Ježíši Kristu můžeme načerpat právě ty prameny živé vody.
V tom vidění prorok říká: „A vody tohoto mrtvého moře jsou uzdraveny vodou, která vytéká z chrámu.“ Jinými slovy, setkání s Bohem nám může dát sílu uzdravit také naše vztahy a postavit se tomu špatnému kolem nás i v nás. V setkání s ním nám Bůh nabízí pomoc, nabízí nám pramen živé vody. Abychom, až vyjdeme ven, občerstveni tím pramenem, dokázali podporovat všechno dobré v nás i v našem okolí. Tak ať se nám to s Boží pomocí daří.