„Žijte způsobem hodným toho povolání, které jste dostali: buďte přitom všestranně pokorní, mírní a trpěliví; snášejte se navzájem v lásce a horlivě se snažte zachovávat jednotu ve smýšlení, spojeni poutem pokoje.“ Tak píše apoštol Pavel Efesanům.
My dnes vzpomínáme na moment před pěti lety, kdy ničivé povodně zasáhly naše obce. Každého z obyvatel se tato událost nějakým způsobem dotkla. Nechceme však tolik vzpomínat na to, co bylo dramatické a zraňující. Chceme vzpomínat především na momenty, kdy se projevila velká soudržnost mezi lidmi, kteří si pomáhali navzájem, i mezi nimi a těmi, kdo jim pomáhali následky povodní odstraňovat a kterým chceme dnes poděkovat.
Jednalo se o spoustu „profesionálů“ i dobrovolníků, často bezejmenných, kteří nezištně pomáhali. Jednoho však chci zmínit jmenovitě. Ano jedná se o dlouholetého starostu obce Josefa Šenka, který nás před dvěma měsíci opustil. Jemu patří velké díky nejen za organizování pomoci při povodních, ale i za veškerou jeho práci ve prospěch místních obyvatel.
Možná bychom si mohli říci, že ti, kdo pomáhali, to mají „v popisu práce“, ale to by samo o sobě nestačilo. Bylo tam zkrátka něco víc. Tehdy jednali tak, jak jsme slyšeli v dnešním úryvku: způsobem hodným toho povolání, které dostali. A tím povoláním není jenom vlastní činnost. Je to také postoj pokory, mírnosti a trpělivosti, snaha o jednotu a spojení poutem pokoje.
Tak kéž si na tyto momenty vzpomeneme i dnes, kdy se nám daří relativně dobře. Ať se zmiňované postoje snažíme zachovávat v každé době. Ať se na nás naplní zaslíbení, které dal Ježíš nejen apoštolům, ale také nám, když v závěru dnešního evangelia říká: „Já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa.“ Ať přijmeme jeho Ducha, kterého nám dává, a ať je naší útěchou a posilou.