Evangelium Mt 6, 24-34
Kdybychom si výklad toho dnešního evangelia chtěli zjednodušit, mohli bychom říci, že by si člověk ušetřil spoustu starostí, kdyby se pořád nehonil za větším a větším majetkem. Jenže ono to až tak jednoduché není. Dobře víme, že bez alespoň základního hmotného zabezpečení se neobejdeme. A náš život je po této stránce stále nákladnější. Bylo by snadné vzít to dnešní evangelium a tvrdit, že máme být skromnější a méně nároční a pod. Jenže ty základní starosti o živobytí je nutné vzít vážně.
Je mnoho lidí, kteří jsou jakkoliv postižení. A nejde jenom o přírodní katastrofy. Jde také o všelijaké restrikce, které poslední rok zažíváme. Je mnoho lidí, kteří nemohou sehnat práci. Mnoho lidí, kteří, aby o práci nepřišli, tak v ní tráví prakticky všechen svůj čas, který potom nemůžou věnovat rodině. A také je hodně sociálně slabých rodin, které potřebují všechno, jenom ne nějaké rady o tom, že by se měli uskromnit. Ale Ježíš říká: Nedělejte si starosti o zítřek! Ani o to, zda budete mít co jíst, co pít a do čeho se oblékat.
Tak by nás mohlo napadnout, že nás Ježíš nabádá k nějaké lehkomyslnosti nebo nezodpovědnosti. Přece starost o hmotné věci nemůžeme hodit úplně za hlavu. Jak to vlastně ten Ježíš myslí, když říká, že si nemáme dělat starosti? Můžeme si vzít na pomoc list apoštola Pavla Filipanům. Svatý Pavel píše: „Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu.“
Netrapte se žádnou starostí. Důležité je tam to slovo: „netrapte se.“ Takže starosti nemáme považovat za zbytečné, nemáme je házet za hlavu. Musíme se starat. Ale nemá nás to trápit. Nemá nás to trápit natolik, že bychom se těmi starostmi nechali svázat a ochromit. Každý den má dost svého trápení.
Jak se tedy k této situaci postavit? Kéž se nasazujeme tam, kde můžeme druhým jakkoli prospět a pomoci. Kéž dokážeme s Boží pomocí snášet to, co ovlivnit nemůžeme. Kéž hledáme a nacházíme Boží království ve svém srdci – a všechno ostatní nám bude přidáno.