Poznámka: Jde o promluvu z roku 2016.
Dnes slavíme hodovou mši svatou. S tím slovem hody se setkáváme docela často, ale jeho význam nám asi není úplně jasný. Vzpomínám si, jak jsem o posledních vánocích hledal v Ottově naučném slovníku význam slova „Boží hod“. Bylo to tam rozepsáno docela podrobně, ale ta podstata je asi takováto: Slovo hod, nebo také god, znamená čas, případně datum. A Boží hod znamená čas, který je Bohu zvláště zasvěcený.
Hody je množné číslo slova hod. V Čechách se místo slova hody používá slovo posvícení. A tady už je ten význam celkem jasný. V souvislosti s kostelem to znamená čas neboli datum posvěcení kostela. Takže někde se slaví právě v den, kdy byl kostel zasvěcen nějakému světci, tzv. patronovi kostela. Jinde se slaví v den, kdy má tento světec svátek, nebo nejbližší neděli tomuto dnu.
Patronem našeho kostela je svatý Bartoloměj, apoštol a mučedník. Kdybychom se však zaměřili jenom na jeho mučednictví, na to, jakou smrtí zemřel, asi by nám uniklo to podstatné. A sice to, že zemřel pro svou víru, kterou jako apoštol Ježíše Krista šířil.
Svatého Bartoloměje, apoštola, spojují církevní otcové s Natanaelem, o kterém jsme slyšeli v dnešním evangeliu. Bartoloměj a Natanael, kterého Ježíš viděl pod fíkovníkem, je podle nich jedna a tatáž osoba.
Teď zkusím trochu odbočit. Určitě znáte obraz Mony Lisy od Leonarda da Vinciho. Tento obraz studují historici už celé generace. Ale většina lidí nechce ten obraz studovat, chtějí se na něj jen dívat. Da Vinci totiž zachytil jedinečnost a krásu takovým způsobem, jak to v dějinách dokázalo pouze pár umělců. Dalo by se říct, že namaloval „skutečnou“ Monu Lisu!
V evangeliu Ježíš vystupuje také jako umělec. Viděl pod fíkovníkem Natanaela. Ale neviděl ho jen tak, jak vypadal navenek. On viděl do jeho srdce. Viděl, že Natanael byl „nerozdvojený“, byl to přímý a otevřený člověk, který se nestaral o mínění druhých lidí. Stejně tak Ježíš viděl Natanaelovu budoucnost. Věděl, že se stane jeho učedníkem a uvidí naplnění mesiášského proroctví, které Natanael tak pilně studoval ze Starozákonních knih. Ježíš věděl, že ho Natanael pozná nejen jako krále, ale i jako spasitele a Pána.
A stejně tak, jako viděl Bůh Natanaela, stejně tak vidí i nás. Podobně jako vidí pozorný návštěvník Monu Lisu.
Ježíš vidí do našeho srdce a zná naše nejlepší vlastnosti, ať už jsme upřímní jako Natanael, či soucitní a povzbuzující, anebo plní horlivosti pro šíření evangelia. A stejně tak vidí i ty oblasti, na kterých potřebujeme pracovat, možná naši sobeckost nebo pýchu. Ale nevidí je jako trvalé nedostatky. Vidí je jako ty části malby, které si ještě žádají zdokonalení, nebo mohli bychom také říci restaurování. Bez ohledu na to všechno nás Ježíš považuje za svoje mistrovské dílo.
Ale neměli bychom o sobě uvažovat jen jako o kuse plátna, na které Bůh maluje. Máme totiž ohromné privilegium pracovat spolu s ním. Bůh stvořil člověka jako Boží obraz. A my máme velkou šanci začít u sebe a stávat se spolupracovníky na jeho díle.