Asi jste všichni zažili okamžik, kdy jste stáli před nějakým důležitým rozhodnutím. Rozhodování bývá docela těžké, zvláště tehdy, když máme před sebou několik možností - a více z nich se zdá správných nebo naopak špatných. Mnohem lehčí by pro nás bylo, kdyby nám Bůh poslal nějakou jasnou zprávu s přesnými instrukcemi, co máme dělat. Také učedníci stáli před takovým těžkým rozhodnutím. Měli dva rovnocenné kandidáty a jeden z nich měl nahradit Jidáše a stát se dvanáctým apoštolem. Jak to nakonec vyřešili, nám může připadat poněkud zvláštní. Proč tak závažné rozhodnutí nechali na náhodě při losování?
Učedníci pochopili, že tato záležitost přesahuje jejich přirozenou moudrost. Neznali Boží pohled na věc, proto se k Němu modlili: „Pane, Ty znáš srdce všech. Ukaž, kterého z těch dvou jsi vyvolil, aby zastal místo v této apoštolské službě“ (Sk 1, 24). A potom nechali Bohu prostor, aby jednal. Předpokládali, že Bůh již rozhodl; a když budou losovat, Jeho volba se potvrdí. Takže ač to vypadá jako náhoda, bylo to nakonec Boží rozhodnutí.
I v našem životě je mnoho situací, ve kterých se máme a někdy i musíme jasně rozhodnout. Ale co když se snažíme rozhodovat mezi věcmi, které jsou na první pohled stejné? Apoštolové nedlouho po volbě nového kolegy dostali dar Ducha svatého. Stejný dar dostáváme i my. Můžeme si vzpomenout na známý výrok, který je sice připisován sv. Ignácovi z Loyoly, ale najdeme ho už ve výkladu ke Starému zákonu: „Jednej tak, jakoby všechno záleželo na tobě, a modli se tak, jakoby všechno záviselo na Bohu.“
A tak je na nás, abychom udělali to nejlepší, co je v našich silách. A zbytek svěřme Bohu v modlitbě a dejme mu šanci jednat. A věřme tomu, že rozhodnutí přijde. I když to na první dojem to nemusí vypadat, že naše rozhodnutí bylo správné, mějme důvěru, že Bůh i z našeho zdánlivě špatného rozhodnutí dokáže pro nás vytěžit to nejlepší.