V dnešním evangeliu jsme slyšeli část Ježíšovy jedinečné modlitby. Ježíš se v úplném závěru svého pozemského života obrací v modlitbě ke svému Otci. A neprosí jen za sebe, ale za všechny, kteří jsou jeho. Za všechny, kdo Ježíše do svého života přijali. Ti všichni jsou povoláni ke spáse, k věčnému životu. A jak Ježíš říká, věčný život spočívá v poznání jediného pravého Boha a toho, kterého on poslal, Ježíše Krista.
Slovo poznat znamená v biblické mluvě mnohem více, než jak to chápeme my. V Písmu svatém „znát“ neznamená jenom něco poznávat, znát rozumem. Poznávat znamená, že zapojíme všechny složky své osobnosti. Znamená to, že určitou skutečnost přijmeme nejen rozumem, ale celou svou bytostí. Svým tělem, duší i duchem.
Po úryvku, který jsme dnes slyšeli, pokračuje Ježíš větou: „Otče, zachovej je ve svém, jménu, aby byli jedno, jako my.“ Při mši svaté se modlíme, ať nás Ježíš naplňuje pokojem a vede k jednotě s ním. Svatý Augustin po dlouhém hledání smyslu života, nakonec napsal: „Neklidné a nepokojné je naše srdce Bože, dokud nespočine v Tobě.“
Tak kéž i my přijmeme věčný život, který nám Bůh dává, a který spočívá v poznání jediného pravého Boha, a toho, kterého on poslal, Ježíše Krista. Kéž nás tato úžasná a jedinečná skutečnost naplňuje pokojem a vede k jednotě s Ním.