„Milujte své nepřátele“ říká Ježíš v podání evangelisty Lukáše v úryvku, který jsme slyšeli. A dále je rozvedeno, jak by se láska k nepřátelům měla projevovat. Když se nad tím zamyslíme, napadne nás, že to zkrátka nejde, že toho nejsme schopni. A skutečně, člověk sám ze sebe, ze svých vlastních sil toho opravdu schopen není.
Myslím, že klíč k tomu všemu můžeme najít v závěru dnešního úryvku, kdy se opakuje požadavek lásky k nepřátelům. Následně Ježíš říká: „Vaše odměna bude hojná a budete syny Nejvyššího, neboť on je dobrý k nevděčným i zlým. Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec.“ Myslím, že toto nemusíme vztahovat do budoucnosti. Tak, že bychom nejprve dokázali zvládnout všechno, co Lukáš uvádí, a teprve potom dostali odměnu – to, že (teprve potom) budeme Božími dětmi.
Věřím tomu, že nás Bůh miluje už teď bezpodmínečnou láskou (ne za nějaké naše zásluhy) a přijímá nás za své děti. On sám je naší odměnou. A na nás záleží, jestli tuto jeho bezpodmínečnou lásku přijmeme a necháme se jí naplnit. A potom se tato Boží láska může projevovat i v našem jednání. A nemusí to být zrovna podle toho „manuálu“, který uvádí evangelista Lukáš. U každého záleží na konkrétní době a konkrétní situaci. A potom jistě budeme, nejen my, ale i ti, s kterými jednáme (věřím tomu, že příjemně :)), překvapeni. Tak kéž se nám to s Boží pomocí daří!