I když Seslání Ducha Svatého budeme slavit až za dva týdny, už v dnešním čtení je Duch svatý, mohli bychom říci, hlavním protagonistou.
První čtení ze Skutků apoštolů bylo vlastně o zasedání prvního koncilu. V církevních dějinách je tento první koncil nazýván apoštolským sněmem, protože se ho účastnili také apoštolové, ti kteří se s Ježíšem bezprostředně setkávali. Tento sněm byl svolán, protože v církevní obci v Antiochii se objevil problém s dodržováním Mojžíšova zákona. Hlavní otázkou bylo, jestli také ti, kdo se stali křesťany, a nebyli dříve Židy, musí dodržovat všechna ustanovení, kterých nebylo zrovna málo. Dlouho se rokovalo a byla to určitě velká diskuse – argumenty pro i proti. Apoštolové byli v těžké situaci, protože všechno pro ně bylo nové.
Ale na konci toho rokování mohli prohlásit: „Rozhodl Duch svatý a my, že vám nemá být ukládáno žádné další břemeno.“ Duch svatý byl tím protagonistou, který uvedl jejich srdce na novou cestu. On byl tím, kdo je poháněl vpřed. A zřejmě tím byli překvapeni. Duch svatý je vedl k něčemu zcela novému, k něčemu, co nikdy nemělo obdoby. Oni si vůbec nedovedli představit, že by Ducha svatého přijali také pohané.
Duch svatý dal apoštolům sílu hlásat evangelium. A oni se potom podělili s druhými o zkušenosti s tím, jak Duch svatý působil, když hlásali radostnou zvěst mezi pohany. Duch svatý je tím, kdo vede církev kupředu i se všemi jejími problémy a těžkostmi. On je tím, kdo posiluje věřící, aby setrvali ve víře i ve chvílích zmatků a při zatvrzelosti novodobých farizejů.
A protože my všichni jsme také součástí církve, nebojme se nových situací. Nebojme se, když nás Duch svatý překvapí něčím, co je nové, a nikdy to tak nebylo. Duch svatý nás může někdy i zastavit, jako v případě sv. Pavla, aby nás nechal jít jinudy. Nenechává nás samotné, dává nám odvahu a trpělivost, pomáhá nám překonávat odpor a umožňuje nám bezpečně se ubírat Ježíšovou cestou.