Jistě není těžké poznat, co je hlavním tématem dnešních čtení. Jedná se o to nejdůležitější v lidském životě … o to, co je důležitější než kariéra, úspěch, peníze, a co se přesto tak často devalvuje a pošlapává. Ano, řeč je o lásce. I Ježíš o ní mluví, ale kupodivu mnohem střízlivěji než mnozí jiní lidé. Pojem láska nám často může připadat vágní a abstraktní: málokomu je jasné, co to vlastně láska je …
Pro někoho milovat znamená mít sexuální vztah, pro jiného to znamená jen dávat druhému, nemyslet na sebe. Čím víc by pak člověk „nemyslel na sebe“, ale na druhé, tím víc by doopravdy miloval: láska k sobě je totiž sobectvím, a to vnímáme jako negativní. Ježíš nám však jasně ukazuje, že pravá láska zahrnuje tři vztahy: k Bohu, k druhému a k sobě. Láska k sobě není tedy nic špatného a překonaného Novým zákonem! Špatná je pouze nepřiměřená sebeláska (a to je právě to sobectví).
Když tedy slovo láska prožívá v současné době „inflaci“, když tento pojem je často prázdný, můžeme zkusit použít jiné slovo, které je „méně zatížené“. Takovým by mohl být pojem „vydanost“, zahrnující dva póly: přijetí (pasivitu) a odevzdání (aktivitu). Pro lepší pochopení a názornost si jako příklad uveďme manželský slib: „já … odevzdávám se tobě a přijímám tě“. Vidíme tedy oba póly vydanosti: odevzdání se (darování sebe) a přijímání. Pravá láska není jen dávat, ale také přijímat! I další slova manželského slibu jsou pro nás vodítkem k pochopení lásky: ponesu s tebou všechno dobré i zlé, a neopustím tě až do smrti.
A teď si to zkusme promítnout do našeho vztahu k Bohu. Co bychom mu řekli? Třeba toto: Bože, dávám se ti (se všemi schopnostmi, strachy, zájmy, se svými ambicemi, touhami a plány) a přijímám tě (do svého srdce, do všech dnů svátečních i všedních). Ponesu s tebou všechno dobré i zlé – chci být s tebou ve chvílích pohody a „úspěchu“, ale i v těch okamžicích, kdy budu sám, „bez nálady“, „s problémy nad hlavu“. Ani tehdy tě nechci opustit, ale chci ti důvěřovat a věřit, že jsi blízko a že mě neopouštíš, protože jsi věrný.