Určitě si většina z nás dokáže vybavit lidi, kterým se nelíbí staré pořádky a zásady. Všechno staré je podle nich překonané a zbytečné. Pořád by chtěli zavádět něco nového, moderního. Aby to bylo lepší než to staré. Anebo aby to bylo alespoň jiné. A když se jim zaběhlé pořádky měnit nedaří, tak stále mají snahu druhým radit nebo brblat, že druzí nechápou, že všechno staré je přece špatné. Na druhé straně jsou zase lidé, kteří mají k minulosti až přehnanou úctu, zastávají názor, že dobré je právě to staré. A že to tak vždycky bylo. Buď z úcty k tradici, nebo někdy také z pohodlnosti nechtějí nic měnit. Každá změna je pro ně opravdu těžko přijatelná a uskutečnitelná. Nechápou, jak někdo může neustále přicházet s nějakými novotami.
To jsou dva extrémy. A extrémy pro normální život zrovna prospěšné nejsou. Na první pohled se zdá, že i v evangeliu proti sobě stojí dva extrémy: na jedné straně Zákon a Proroci; na straně druhé Ježíš se svým novým učením. Ježíš ale nebyl a není žádný extrémista. Jeho novost je v něčem jiném. Svým posluchačům to vysvětluje: „Nemyslete si, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit“.
Zákon byl Bohem daný jako předpisy pro život celého izraelského národa. Ale také jako ukazatel cesty pro jednotlivce, pro jeho náboženské i společenské jednání. Zákon vyjadřoval Boží vůli. A tuto Boží vůli poznávali izraelité z každé písmene Zákona. Vedle Zákona stojí Proroci. I jejich poselství vyjadřovalo Boží vůli. Proroci – každý ve své době – oznamovali to, co žádá Bůh. Zákon a Proroci byli zapsáni jako svatá Písma a předáváni z generace na generaci.
A Písmo svaté se tak stalo normou života. A protože svatopisci byli inspirováni Duchem svatým, nebylo nic napsáno tak, aby se to muselo po čase opravovat. Ježíš nepřišel nic zrušit, ale naplnit… Ježíš nám svým slovem a jednáním přišel říci, jak máme Zákon a Proroky chápat a zachovat. Klíčovou Ježíšovou normou dnešního evangelia je věta, vyjádřená požadavkem o „větší spravedlnost“, než je spravedlnost učitelů Zákona a farizeů. V evangeliu nám Ježíš uvádí některé případy z Desatera. Jsou ukázkami naplnění Zákona a Proroků, ukázkami právě té větší spravedlnosti.
Ježíš říká: „Nebude-li vaše spravedlnost mnohem dokonalejší než spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, do nebeského království nevejdete“. Farizejská spravedlnost dává Bohu pouze to, co předepisuje Zákon. Spravedlnost, kterou přináší Ježíš, žádá darovat Bohu vše, a hlavně, darovat mu to z lásky. A také s ochotou, protože ve svém životě nemůžeme Bohu odměřovat pouze nějaký čas, vyhrazovat místo, ani určovat hranice. Ježíš „nepřišel zrušit Zákon ani Proroky“. Přišel je naplnit poselstvím lásky. A to je právě ta, řekli bychom vyšší úroveň spravedlnosti. Spravedlnosti, která vede do Božího království.