„Přinášíš-li svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech tam svůj dar před oltářem a jdi se napřed smířit se svým bratrem. Teprve potom přijď a obětuj svůj dar.“ Říká Ježíš v dnešním evangeliu.
Mluví o smíření. My však této jeho výzvě zůstáváme často dlužni. Těžko si připouštíme, že by v našem životě mohly být vztahy poznamenané nepřátelstvím či nenávistí. Ježíš nás v dnešním evangeliu varuje, že přikázání „nezabiješ“ neznamená jen zločin vraždy nebo úmyslného zabití, ale také hněv, zlost, odsuzování nebo ponižování druhých.
To všechno souvisí s přikázáním „nezabiješ“! To všechno působí, že marníme svůj život, zbytečně vyčerpáváme energii, a zažíváme různé stresy a napětí. Zatímco láska a dobrá vůle lidské vztahy oživuje a život naplňuje a dává mu smysl, tak proti tomu neláska, hněv a zloba působí přesně naopak. Na to bychom mohli myslet, a to nejenom tehdy, když půjdeme ke svátosti smíření. Tam je naším cílem smířit se s Bohem. Tento smír znamená uzdravení a obnovu našeho živého spojení s ním. Jen na tomto pevně položeném základě je možné stavět.
Dnešní úryvek evangelia vyznívá docela tvrdě. Ale možná proto, že je jenom jednou částí, kde Ježíš uvádí své známé antiteze. „Slyšeli jste, že bylo řečeno…ale já vám říkám.“ Jakoby Ježíš vždycky uvedl co je příčinou nemoci a co je lékem. V tomto případě je nemocí právě hněv, který je vnitřním nepřátelským postojem ke druhému a vlastně také tím kořenem zabití. Stejně jako pohrdání druhým a jeho odepsání, zatracení před Bohem. Hněv je vlastně zdrojem každého násilí. A jaký je na to lék? Je to právě ochota smířit se s bratrem, smířit se se svým bližním. I v případě, že on má něco proti mně.
Tak kéž přijmeme tento, jistě náročný postoj, zároveň však také velký dar, který nám Ježíš nabízí. Ať se v našem životě, v našem jednání projevuje smíření s Bohem, se sebou samými i s našimi bližními.