O tom, že máme být s Ježíšem Kristem stále spojeni, že se od Něho nemáme vzdalovat, slýcháme docela často. Podobenství o vinném kmeni a ratolestech nás k tomu opět vybízí. Ratolest bez vinného kmene je k ničemu, nenese plody a uschne. Naopak ratolest, která je dobře spojená s kmenem, roste a vydává ovoce. Stejně tak i my toho bez Boha moc nedokážeme.
Možná si někdo pomyslí, „ale to je omezení mé svobody, být stále k Bohu jakoby přivázaný. Já chci jednat svobodně a nést ovoce, tak jak to já uznám za vhodné.“ Jenže toto naše napojení na „pravý vinný kmen“ – napojení na Ježíše Krista, není spoutání k nesvobodě. Naše spojení s Ježíšem je spíše „záchranné lano“. Právě když jsme spojeni s ním a zůstáváme v něm, tak jsme napojeni na zdroj života. Může se nám stát, že chybujeme, zhřešíme. Ale pokud to všechno předložíme Bohu, on nás může očistit, může odstranit všechny ty nevzhledné ratolesti. A potom můžeme znovu vydávat dobré plody.
Ježíš nás vybízí k tomu, abychom nesli hojné ovoce, abychom se osvědčili jako jeho učedníci, jenže to bez spolupráce s Ním samotným nejde. On sám je schopen posílit nás slabé, abychom to hojné ovoce dokázali nést. A tak dovolme Pánu, aby nás mohl proměnit, abychom byli těmi ratolestmi, které nesou hojné ovoce k slávě Boží a k užitku a radosti bližních.