Celou velikonoční dobu čteme o počátcích církve, o tom jaké nejasnosti a někdy i spory tento proces provázely. Možná bychom to mohli přirovnat ke staveništi, na kterém se Petr a další apoštolové pohybovali. Když vidíme staveniště, nepořádek, který tam často panuje, tak si často ani nedokážeme představit, že na tomto místě může vzniknout nějaká pěkná stavba.
„Přistupte k Pánu, k živému kameni a sami se staňte živými kameny pro duchovní chrám“. Petr, z jehož listu je dnešní druhé čtení, začíná slovy: „Ježíš je živým kamenem. Také vy sami se staňte živými kameny “ Ježíš je tím nejlepším stavitelem. Ale ani ten nejlepší stavitel, který bude mít skvělé nápady, nic nepostaví, nic nevybuduje, pokud k tomu nebude mít materiál.
A ten materiál, třeba kamení nebo cokoliv jiného, může být různě rozházený. Pokud nepřijde stavitel a neřekne: „Tenhle kámen dejte tam a tenhle jinam,“ tak z toho nic nebude. Musí přijít stavitel, aby ze všeho „chaosu“ vybudoval, něco pěkného, něco užitečného.
Takže stavitel potřebuje materiál, materiál potřebuje stavitele. Ježíš je tím stavitelem, my jsme tím materiálem.
Ježíš mohl celou stavbu vybudovat i bez nás. Ale tak on to nechtěl. Naopak říká každému z nás: „Mám o tebe zájem. I ty se můžeš se stát živým kamenem na mé stavbě. Určitě se pro tebe najde místo, určitě se pro tebe najde uplatnění. Neboj se, nebudeš zbytečný.“ Je úžasné, že Bůh s námi počítá. Že nám dává takovou velkorysou nabídku, abychom spolupracovali na jeho díle. Tak kéž se, každý podle svých možností a schopností, stáváme živými kameny ve stavbě, jejímž základem a úhelným kamenem je sám Ježíš.