Čtvrtá neděle velikonoční je známá jako neděle Dobrého pastýře. Dnešní úryvek z Janova evangelia je závěrem Ježíšovy řeči o dobrém pastýři. Ježíš vede ty, kteří v něho uvěří k nebeskému Otci, se kterým je zcela sjednocen.
Podobenství o dobrém pastýři si můžeme promítnout do krátkého příběhu. Jeden pastýř měl svoje stádo ovcí, které měl rád. O své ovce se staral tak, jak nejlépe uměl. V noci je zavíral do ohrady, aby je ochránil před vlky. Ale jednou se stalo neštěstí. V ohradě se objevila díra a v noci se tudy jedna ovečka ztratila. Pastýř si všiml, že ovečka chybí a šel ji hledat. Když ji našel a zavedl zpátky do ohrady, tak by nás mohlo napadnout, že první, co potom udělal, bylo, že ohradu opravil, a tu díru, kterou se ovečka ztratila, zalátal. A jistě by tomu tak bylo, pokud by se jednalo o skutečné ovce.
Jenže Ježíšovo podobenství směřuje k lidem, kteří na rozdíl od těch ovcí mají svobodnou vůli. Tu ohradu si můžeme představit jako symbol autority. Pokud je člověk ještě malým dítětem, tak je nutné ho chránit a zabránit mu, aby se dostal do nějaké nebezpečné situace. Ale děti postupně rostou a ta díra v plotě, který představuje autoritu, by se měla postupně zvětšovat.
Autorita má ubývat a díra má být postupně stále větší, aby lidé nezůstali u své největší autority, u našeho Pána proto, že neměli kudy utéct, ale proto, že u něho zůstat chtějí. Člověk vždy utíká odtud, kde se necítí svobodně a pokud bychom ty díry zalátali a autoritativně ho kdesi drželi, nakonec přeskočí plot a uteče tak či tak. Vzpomeňme si na začátek podobenství o marnotratném synovi, který přišel za svým otcem a řekl mu: dej mi část majetku, která mi patří - toto podobenství nám říká o tom, že i on mohl kdykoliv odejít a nakonec také odešel. Díra v ohradě byla.
A jaký příklad si z tohoto podobenství můžeme vzít? Pro dobu velikonoční je víc než v jiném čase charakteristické hlásání evangelia. A tak když se budeme snažit hlásat Boží slovo a předávat víru, neměli bychom to dělat tak, že budeme látat díry v plotě, tak aby se nikdo nemohl dostat ven. Tak, že bychom si mysleli, že ho ochráníme před tím zlým světem, který se nachází za plotem. Měli bychom se snažit vytvářet takové prostředí, aby se ti, kdo jsou uvnitř, cítili dobře a aby, i přes díru v plotě nechtěli jít ven. A naopak, aby ti, co jsou venku, mohli přijít.