V dnešním evangeliu, známém jako podobenství o dobrém pastýři, říká Ježíš: „Já jsem dveře k ovcím“. Ježíš se ve svých podobenstvích často přirovnával k něčemu, co jeho učedníci znali z běžného života. Tentokrát jsou to dveře.
Dveře mohou symbolizovat spojení mezi vnějším a vnitřním prostorem. Jako křesťané žijeme ve světě – venku, ale také žijeme uvnitř, v osobním vztahu s Bohem. Kdo se pohybuje jenom venku, je vlastně jakýmsi bezdomovcem, který vlastně nic nemůže označit za svůj domov. Má spoustu vnějších aktivit a třeba i intenzivních zážitků, ale všechno je to jenom povrchní a jalové, protože toto všechno nedokáže jaksi vnitřně zpracovat. Ale zase na druhé straně, pokud se někdo uzavře do sebe před světem anebo před bližními, je jako vězeň, který sice žije „vnitřním životem“, ale zase nemá přístup ven. Žije jakoby uzavřený ve vlastním světě a tak pro ty, kteří žijí venku, není vlastně žádným obohacením.
To jsou dva extrémy, které jsou důležité pro to, abychom si uvědomili, že jsme povoláni k tomu, abychom žili vyrovnaně, jak vnějším, tak vnitřním životem. A tak se snažme o to, abychom žili tím vnitřním životem s Bohem a to, co z tohoto vnitřního života načerpáme, abychom dokázali vnášet do světa. A z tohoto světa abychom se dokázali opět vracet k Bohu, abychom mu dokázali přinášet problémy, které on sám může proměnit. Ať je pro nás Ježíš tou bránou, kterou můžeme získat přístup k hojnému a smysluplnému životu.