Dnešní druhé čtení z Listu sv. apoštola Pavla Korinťanům mluví o různých cestách člověka. Ať už o manželství nebo o duchovním povolání. Sv. Pavel ve svých dopisech vždy odpovídal na různé otázky členů té církevní obce, do které své dopisy psal. A tady to vypadá, že Pavel manželství moc nebere. Ale ono tomu tak docela není. Pavel spíše počítá s manželstvím jako se stavem, který Bůh chtěl a ty, kdo žijí v manželství, povzbuzuje, protože si je vědom, že to často není jednoduché.
Na začátku říká: „Rád bych, abyste byli bez starosti,“ a potom na konci: „To však říkám ve vašem zájmu, ne abych na vás hodil smyčku.“ Takže co jim vlastně Pavel říká? Mohlo by to být toto: každý člověk je disponován od Boha k něčemu. V podstatě jsou dvě možnosti. Někteří lidé jsou disponováni k tomu, aby prožili svůj život sami a někteří zase k tomu, aby svůj život prožili v manželství. Každý člověk by měl hledat to, co je pro něj a objevovat to jako cestu, kterou mu Bůh nabízí. A pokud po této cestě půjde, bude šťastný.
Dnes je to trochu jinak, než v době svatého Pavla. Tehdy bylo často jaksi naplánováno, co který člen rodiny bude dělat. Ten se ožení, ta se vdá, ten si vezme tu a ta toho. Ten půjde do kláštera, ten bude starostou, ten bude doktorem. Dnes už tomu díky Bohu tak není. Ono to vlastně bylo takové vnucování cesty životem, kterou pro člověka zvolil někdo jiný. A on se pak k tomu nehodil, necítil se na to a byl z toho třeba i nešťastný. To je to, když Pavel říká: „Rád bych, abyste byli bez starostí.“ My můžeme říct „bez přílišných starostí“.
A pokud člověk žije v manželství, tak si jistě na začátku říkal: „Jak já to všechnu zvládnu, jak vychovám své děti, jak se o ně postarám? A co by se stalo třeba, kdybych přišel o práci nebo kdybych onemocněl?“ A právě ty svatý Pavel povzbuzuje k tomu, aby si mohli říci: „Já jsem objevil tu cestu, po které mám jít a já po ní jdu. A já vím, že Bůh mě na tuto cestu povolal a vím, že mě neopustí a že mi na této cestě bude pomáhat.“
A tak, máme objevit cestu, po které máme jít. A co je cílem? Cílem je dojít k Bohu, setkat se s ním. Prostředky, cesty, jsou k tomu různé. Apoštol Pavel nechce říct, že jenom jedna cesta je správná, ale mluví o různých nebezpečích na těch cestách. Mluví o tom, že když člověk ztratí obraz Boha, tak se začne zajímat jenom o věci viditelné a na ty podstatné zapomene. Každý z nás je disponovaný pro nějakou cestu. Tak kéž se nám to daří, kéž jdeme po té cestě, kterou nám Pán připravil a ať máme důvěru, že On nás na této cestě povede.