Minulou neděli jsme slyšeli o začátku Ježíšova veřejného působení. Začal výzvou: „Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království.“ V dnešním textu, známém jako „Osm blahoslavenství“, tuto výzvu svým posluchačům znovu přibližuje. Začíná větou: „Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království“ Slovo „blahoslavení“ zní v řeckém originále „makarioi“, a mohli bychom ho přeložit také jako „šťastní“. Bůh slibuje, že bude vždy s těmi, kdo jsou chudí v duchu. „Chudí v duchu“ jsou ti, kdo se k Bohu pokorně obracejí, uznávají svou nedostatečnost a přijímají Boha do svého života jako útěchu a posilu.
Tito Bohu patří, a on je jim ve svém milosrdenství nablízku. Na této Boží přítomnosti je založena veškerá blaženost. Takto je vlastně u prvního blahoslavenství vyjádřeno to, co je podstatné pro všechna ostatní.
V dalších blahoslavenstvích je rozvedeno, jak se Boží přítomnost projevuje v životě lidí, a činí je šťastnými. Bůh je bude těšit, Bůh jim dá zemi do dědictví, Bůh je bude sytit, Bůh se nad nimi smiluje, Bůh jim bude vždy přístupný, Bůh je nazve svými syny a dcerami a přijme je do svého společenství.
Na prvním místě je vždy Bůh, který vůči nám takto jedná. Nás toto Boží jednání uschopňuje a zároveň také zavazuje k postojům, které Ježíš vyjmenovává.
Pokud přijmeme Ježíšovo poselství (a tedy i Boží království), můžou se na nás Ježíšova slova naplnit. Můžeme radovat z velké odměny, kterou nám Bůh dává. A tou odměnou je On sám.