V dnešním evangeliu se opět objevuje symbol vody, tak jako téměř každou neděli v postní době. Člověk, který je slepý od narození se po Ježíšově zákroku jde umýt do vody v rybníku Siloe. Otevřou se mu oči a od té doby začne vidět. V tomto textu se tak vlastně objevují symboly dva. Symbol vody a symbol otevření očí, uzdravení ze slepoty. Jak můžeme číst také v knize proroka Izajáše: „Tehdy se otevřou oči slepých…“ jako znamení toho, že přichází Mesiáš, Spasitel.
O vodách Siloe se u proroka Izajáše píše rovněž, a to jako o znamení skryté Boží moci. Tento text se většinou předčítal lidem, kteří se připravovali na přijetí svátosti křtu. V evangeliu je pěkně ukázáno, jak uzdravený slepec postupně Ježíše vnímá. Nejdříve je to pro něj člověk. Poté prorok, poslaný od Boha. A nakonec Syn člověka a Pán. Ježíš neotvírá pouze jeho skutečné oči, ale také oči jeho srdce. Ježíš ho osvěcuje světlem víry.
O tématu „nevidění“ a „vidění“ nebo také o temnotě a světle píše také apoštol Pavel v dnešním druhém čtení. V prvotní církvi se totiž křest označoval právě jako osvícení. Křesťané byli dříve tmou a také jejich skutky byly temné. Křtem byli osvíceni světlem Kristovým a teď mají být těmi, kteří toto světlo přenášejí dál. A to životem ve všestranné dobrotě, spravedlnosti a pravdě. Kristovo světlo jim má pomáhat rozlišovat a rozpoznávat Boží vůli.
Tak kéž se také my necháme osvítit Ježíšovým světlem. Můžeme se inspirovat tím uzdraveným slepcem z evangelia. Tím, že on neodcházel od Ježíše jenom jako ten, který viděl, ale také jako ten, kdo věřil. Tak kéž se také nám otevřou oči víry. Ať poznáváme Ježíše Krista jako svého Pána a Spasitele. A ať se jím necháme vést.