Mojžíš říká v dnešním prvním čtení: „Miluj Hospodina, Boha svého, celým srdcem, celou duší a celou silou.“ Také ovšem říká: “Boj se Boha a zachovávej jeho přikázání.“ Pokud se máme bát, je v tom vždy strach. Ať už se to budeme snažit jakkoliv „zjemnit“, například: měj bázeň, úctu, respekt, vždycky nám tam zůstane strach z trestu, který může přijít, když přikázání zachovávat nebudeme. Takže motivací k zachovávání přikázání bude strach. Pak zde však může být ještě jiná motivace. Tou motivací může být láska. Pokud věříme, že nás Bůh miluje, a my se snažíme, nakolik jsme toho schopni, na jeho lásku odpovídat, budeme také jeho přikázání zachovávat. Proto, abychom nezarmoutili Boha, který nás miluje.
V dnešním evangeliu Ježíš odpovídá na otázku učitele zákona, které je největší přikázání. Říká opět: “Miluj Boha, celým srdcem, celou duší a celou silou.“ A „Miluj bližního, jako sám sebe.“ Jedno s druhým je neoddělitelně spojené. Pokud bychom milovali Boha a nemilovali bližní, neplnili bychom poslání, které nám Bůh dal. A pokud bychom milovali bližní a nemilovali Boha, byla by naše láska pouhou iluzí.
Tak to zkusme říci (a hlavně zachovávat) takto: Milujme Boha, a potom budeme schopni milovat i své bližní.