V dnešním prvním čtení žádali obyvatelé Jeuzaléma Ezdráše a Nehemiáše, aby svolali shromáždění Izraele. A co je k tomu vedlo? Vedlo je k tomu to, co zažili v minulosti. Jak víme, Židé byli odvlečeni do babylonského zajetí. Později se mohli do Jeruzaléma vrátit. Ale všichni se nevrátili. Ti, kteří se vrátili, začali znovu budovat město Jeruzalém. Přitom dlouho váhali, jestli mají obnovit také chrám. Měli pochybnosti, jestli jim po tom, co zažili, Bůh opravdu chce pomáhat. Ale postupně přicházeli na to, že chyba není v Bohu. Že to nespočívá v tom, že by Bůh ztratil něco ze své moci, ale že ta chyba je v nich samotných. Postupně došli k tomu, že když na Boha zapomněli a odvrátili se od něho, že právě to byl ten hlavní důvod, který je do babylónského zajetí dovedl.
Oni si to uvědomili, svolali shromáždění do obnoveného jeruzalémského chrámu, který do té doby byl v troskách. Oni ještě, když ten chrám obnovovali, tak se domnívali, že jde o to postavit znovu stěny, udělat střechu, doplnit všechny bohoslužebné předměty a tak dále. Starali se především o obnovu chrámu jako budovy, a teprve později si uvědomili, že jde hlavně o to, obnovit sebe samotné. Znovu nalézt a obnovit svůj vztah k Bohu. To byl hlavní důvod, proč to velké shromáždění svolali. Vrátili ke svým kořenům a měli z toho velkou radost.
V evangeliu se Ježíš po tom, co byl od Jana pokřtěn a vlastně začal své veřejné působení, vrací do Nazareta. V synagoze čte text z proroka Izaiáše a říká: „Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.“ Stejně jako v prvním čtení jde o obnovení vztahu k Bohu. Uvědomění si toho, že Ježíš přišel na svět proto, že nás Bůh má rád. Ježíš netlumočí lidem žádné Boží příkazy, nemluví o tom, co všechno oni musí dělat, ale mluví o tom, co Bůh dělá pro ně. Co jim nabízí. Na nich je, aby na tuto Boží nabídku odpověděli.
A podobné je to s námi: i nám Bůh nabízí, i nás zve. Každému z nás vlastně říká: „Pokud k tomu dáš svolení, i na tobě se může Písmo svaté naplnit.