Ta část Markova evangelia, která pojednává o Ježíšově veřejném působení, má vlastně dvě etapy. V té první Ježíš působí, učí, uzdravuje v Galileji. Ve druhé etapě se přesouvá do Judska, hlavně do Jeruzaléma a okolí. A nejde jenom o ta zeměpisná místa. Ježíš začíná působit na území, označovaném jako Galilea pohanů. Zatímco Judsko, Jeruzalém, má jakýsi posvátný nádech. V Jeruzalémě stál chrám a v něm byla archa úmluvy. Do Jeruzaléma, do chrámu, měl každý zbožný Žid přijít nejméně třikrát za rok právě při příležitosti svátků. Galilea byla spíše centrem různých řemeslníků a obchodníků. Symbolizovala spíše ten obyčejný, všední život.
A do tohoto všedního, obyčejného života přichází Boží Syn a tady začíná kázat. A nachází tady své posluchače. Lidé jsou otevření, vnímaví. Zatímco později v Judsku, kde měli všechny předpoklady pro to, aby mu rozuměli, ať už se to týkalo jejich víry nebo vzdělání, tam Ježíše nepřijali. Nedokázali přijmout veliký dar milosrdenství, který Ježíš přinášel. Zatímco galilejci, kteří byli, abychom tak řekli, dole, ti o jeho milosrdenství stáli. Stáli o jeho odpuštění. Proto za Ježíšem šli.
O odpuštění jsme slyšeli už v dnešním prvním čtení. Jonáš přichází do Ninive, což bylo hlavní město Asýrie. Asýrie měla pověst říše zla, která si podrobuje okolní země. Asyřané tyto země obsadili a jejich obyvatelé se museli vystěhovat. A přesto Bůh říká: „Já jim odpustím.“ I v té evidentní nespravedlnosti říká: „Pokud oni budou litovat, já jim odpustím.“ Nebo jinak: „Nikdo nemá ke mně zavřenou cestu. Pokud si ji někdo nezavře sám, já mu ji nezavřu.“
Ježíš začal svoje veřejné působení slovy: „Naplnil se čas.“ Nebo také: „Teď je ta doba příhodná. Teď je ten správný čas. Obraťte se a věřte evangeliu.“ A co to znamená pro nás? Ta doba je příhodná pro každého z nás. Znamená to, že člověk má ve svém životě nějak počítat s Ježíšem, pustit ho do svého života, do své rodiny, do své práce, zkrátka do situace, ve které se právě nacházíme.
A to je vlastně naše odpověď na Ježíšovu nabídku. Protože také on s každým počítá, každému z nás říká: „Pojď za mnou.“ My prožíváme často podobný život jako ti Galilejci, ten všední den, často stejný, plný starostí. A do toho přichází Ježíš a říká: „Pojď za mnou.“ A když my půjdeme za ním, neznamená to, že by se v našem životě změnily ty běžné starosti či trápení, které prožíváme. Co nás může na naší cestě vést a povzbuzovat, je skutečnost, že Ježíš je tím, kdo nám dá sílu, abychom ty různé těžkosti dokázali snášet.