V dnešním evangeliu jsme slyšeli o tom, jak Ježíš povolal své učedníky. Mohly by z toho vyvstat dvě otázky. První, koho Ježíš povolává a druhá, ve které oblasti k tomu dochází. Věnujme se nejdřív té druhé otázce. Ježíš jde po břehu Genezaretského jezera. Nachází se na území kmenů Zabulon a Neftali, o kterém Izaiáš o sedm set let dříve mluvil jako o kraji pohanů.
Když se podíváme trochu do historie, obyvatelé takzvané „Galileje pohanů“ si ve své zemi vytrpěli svoje. Toto území příslušelo do Severního izraelského království, odděleného od Jeruzaléma. Nejprve ji vydrancovali Asyřané, kteří byli jedněmi z nejsurovějších dobyvatelů. Po nich přišli Babylóňané a po jejich odchodu se sem zase natlačili násilní šiřitelé řeckého myšlení, které mělo opravdu málo společného s Mojžíšovým učením. A nakonec nastoupili Římané, kterým bylo vlastní panovat a přivlastňovat si. A právě o této, mohli bychom říci, duchovní bídě mluvil prorok Izaiáš, jak jsme slyšeli v prvním čtení. To je ta temnota, ve které vyniká světelný paprsek radostné zvěsti, že obyvatelé tohoto území jednou uvidí veliké světlo. Izaiáš je někdy nazýván „evangelistou Starého zákona“, protože v jeho proroctvích můžeme najít mnoho předobrazů, které se později naplnily na Ježíši Kristu.
A později evangelista Matouš, který psal své evangelium převážně pro Židy, kteří starozákonní proroctví znali, právě Izaiáše citoval. V Ježíšově jednání se naplňuje to, co předpovídali proroci. Ježíšův příchod do kraje Zabulon a Neftali, jeho znamení a zázraky, jsou naplněním Izaiášova proroctví. Ježíš je skutečně předpovídaným Mesiášem. V dnešním evangeliu sledujeme, jak začíná svoje působení. Není to ve svatém městě Jeruzalémě, ale v malém Kafarnaum. A nejenom to! Ježíš sem dokonce jde hledat i své první učedníky! A to ani ne v samotném městě, ale jde ven, k vodě, mezi rybáře. A to už se dostáváme k první otázce, koho si Ježíš vybírá. Nevybírá si učedníky z Nazareta, kde sám pracoval a kde mnoho lidí dobře znal. Místo toho si volí rybáře z Galileje.
A ti na jeho slovo… šli za ním. Bylo to slovo, které se objevilo nečekaně, uprostřed běžných povinností. Ale s takovou silou, že ti rybáři neváhali a šli za Ním.
Také my chceme Ježíše následovat. Ale ono to není tak lehké a samozřejmé, jak by mohlo z dnešního evangelia vyplývat. I když lehké, nebo vlastně spíše možné to je. A to tehdy, pokud člověk Ježíšovo slovo uslyší, toto slovo přijme ho a potom podle něho také jedná.
A tak prosme za to, ať jsme otevřeni Božímu slovu, ať mu umožníme do našeho života vstupovat a náš život proměňovat.