Rád bych se zaměřil na dnešní první čtení. V hořícím keři se Mojžíš setkal tváří v tvář s Hospodinem - a také s Božím posláním pro svůj život. Hospodin mu oznámil: „Pošlu tě k faraónovi a vyvedeš můj lid, syny Izraele, z Egypta!“. Mojžíšovi se muselo zdát, že Bůh od něho žádá nemožné. Už jenom přesvědčit faraóna, aby propustil lid, by byla marná práce. Co však bylo ještě horší, na Mojžíše byl, dnešním jazykem řečeno, v Egyptě vydaný zatykač. Vrátit se tam znamenalo vězení a možnou popravu. Bůh si určitě nevybral toho nejvhodnějšího člověka!
Mojžíš se proto pokoušel ze situace vykličkovat. Zpochybnil, zda se skutečně hodí na tuto práci. Nevěřil, že ho lidé budou poslouchat. Předpokládal, že faraón ho nebude brát vážně. Nakonec však Mojžíš přestal chodit okolo horké kaše a řekl: „Prosím tě, pošli někoho jiného!“ Ale Bůh neustoupil. Na každé zpochybnění odpověděl tím stejným ujištěním: „Já budu s tebou.“ Nakonec Mojžíš souhlasil a všichni víme, jak příběh skončil.
My možná dnes neuvidíme hořící keř, ale Bůh každého z nás volá. Pro každého z nás má plán, podle kterého můžeme být prospěšní své rodině, církvi, společnosti. A podobně jako Mojžíš, také každý z nás může hledat důvody pro to, že zrovna on nemusí být tím nejvhodnějším člověkem pro dané poslání. Ale Bůh ví, že jsme – a ví to lépe než my samotní. Bůh zná naše silné a slabé stránky, naše obavy a omezení. Navzdory tomu každého z nás volá.
Pokud nám připadá těžké jeho volání přijmout, můžeme si vzít za příklad Mojžíše. Můžeme přednést Bohu všechny svoje výhrady a dovolit mu, aby nám na ně odpověděl. Můžeme se na něho obrátit s důvěrou, protože když nás Bůh do nějaké situace pošle, jistě nám také dá potřebné síly a schopnosti, abychom danou situaci dokázali zvládnout.