Když slyšíme dnešní evangelium, tak na první dojem nás může napadnout, že v tom textu jde především o vodu. A celý rozhovor u Jakubovy studny opravdu vodou začíná. Jenomže postupně přechází k živé vodě, a nakonec k tomu, který tuto živou vodu dává, k Ježíši samotnému.
Celý Ježíšův rozhovor se samařskou ženou se týká vlastně nejzákladnějších problémů člověka. Týká se toho, jak najít právě tu živou vodu, abych sám měl z čeho žít a abych také dokázal dávat druhým. A odpověď, kterou evangelium přináší, není složitá, ale není také lacinou útěchou. Odpovědí na potřeby člověka je vlastně Ježíš sám. On přichází jako ten, kdo má co dát, kdo neslibuje pouze něco, co leží za hranicí života. On je schopen člověka obohatit už na této zemi. To, co Ježíš nabízí, nejsou žádné, dalo by se říci, momentální zisky. Ježíš nenabízí okamžité štěstí, ani život bez námahy či bolesti. Ježíš nenabízí jen nějaké přilepšení k životu. On nabízí přímo zdroj života. A tím zdrojem života je Bůh sám.
Tak kéž také my okusíme tu živou vodu, o které jsme slyšeli v evangeliu. Ať se to, co čteme a slyšíme, projevuje také v tom, jak žijeme. Ať se obrátíme k tomu, který je tím zdrojem živé vody, k Ježíši Kristu. A ať to, co od něho načerpáme, je k radosti a užitku nejen nám, ale i těm s kterými se setkáváme a s kterými žijeme.