Ježíš odpovídá na otázku farizejů, zda platit nebo neplatit daň císaři. A odpověď opravdu nebyla jednoduchá. V době, ve které Ježíš žil, byli obyvatelé zaslíbené země pod nadvládou Římanů. A museli Římanům platit daně, což se jim samozřejmě nelíbilo. Vznikaly tak různé skupiny, které se snažily proti okupantům bojovat, ale jejich snahy byly vždy potlačeny.
V tomto kontextu můžeme vnímat právě záludnost otázky ze strany farizeů: kdyby totiž Ježíš řekl: ´neplaťte daň, pak by jej obžalovali u Římanů jako vzbouřence; kdyby zase řekl ´plaťte daně´, pak by mohli rozšířit mezi lidmi, že je vlastně kolaborant s okupační mocností a tím by si Židy určitě nezískal.
Ježíš však odpovídá: „Co je císařovo, dávejte císaři, a co je Boží, dávejte Bohu“.
Ježíš totiž nepřišel dělat žádnou revoluci ani rozpoutávat válku. Nepřišel zaslíbenou zemi vysvobodit z područí římského císaře. Křesťanství totiž není ideologie, a proto nesmí být s žádnou ideologií zaměňováno. Ježíš nepřišel proto, aby vybízel k nějakým vzpourám či povstáním. Ježíš přišel hlásat Boží lásku a odpuštění. Ježíš přišel spasit všechny lidi bez ohledu na nějaké politické zřízení. Nepřišel vysvobodit zaslíbenou zemi z moci císaře, ale přišel osvobodit člověka od hříchu a z područí zlého. Ježíš nechce získat moc nad říšemi, ale chce ovládnout lidské srdce.
A když se ještě vrátíme na začátek dnešního úryvku, tak to, že Farizejové vůbec takovou otázku na Ježíše vymysleli, s jasným cílem ho nachytat, to asi nebylo jenom tak. Asi jim dalo docela dost práce, takto to vymyslet. A podobně to může být někdy i s námi. Někdy se nám může stát, že si vykonstruujeme nějaký umělý problém, a tím se začneme do podrobností zabývat. A pak se může stát, že nám unikne něco podstatného, nebo něco dobrého, co nás může povzbudit a obohatit.
A tak prosme Boha, ať nám pomáhá rezignovat na nepodstatné záležitosti a rozpoznat, co je dobré a důležité, a potom na základě toho jednat.