Určitě vám ta dnešní čtení něco nápadně připomínají. První čtení o muži a ženě, žalm Ať vám Hospodin žehná a evangelium s tím hlavním poselstvím Co Bůh spojil, ať člověk nerozlučuje. Není těžké to rozluštit, protože toto všechno se čte při svatebních obřadech.
Písmo svaté na samém začátku říká, že člověk je povolán k tomu, aby nežil sám. Že je povolán k tomu, aby žil ve společenství. To slovo společenství může působit tak trochu zprofanovaně. Společenství však není jenom nějaká skupina lidí, kteří žijí vedle sebe. Společenství jsou lidé, kteří žijí spolu, kteří mají zájem jeden o druhého. Jsou to lidé, které něco spojuje. Proto není dobré, aby byl člověk sám. A ten úryvek z prvního čtení právě toto zdůrazňuje. A uvozuje tak ten nejužší mezilidský vztah, kterým je manželství. „Proto muž opustí otce i matku a přidrží se své ženy a budou jeden člověk.“
V evangeliu Ježíš toto všechno posouvá o dost výš a mluví o svátosti manželství. Na tom evangeliu mě velice zaujal právě ten, řekněme naprostý zlom. Díval jsem se, jestli tam náhodou není nějaká část vynechaná. A opravdu není. První část končí vlastně negativně. Rozvod, nový svazek, cizoložství. Hned na to však navazuje ta část, kde Ježíš říká: „Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří Boží království.“ Myslím, že toto je jedno z míst, kde je úžasně zaznamenána novost, kterou Ježíš přinesl. Ježíš nepřišel zrušit Zákon, on ho pozvedl na vyšší úroveň.
Farizeům, kteří ho chtěli opět nachytat, odpovídá příkře. Pro tvrdost vašeho srdce jste dostali tento příkaz. Oni totiž měli Zákon a zcela zapomínali na toho, kdo za tím Zákonem stojí. Zapomínali na to, že Bůh dal zákony proto, aby byly pro dobro člověka, ne proto, aby pro něho byly břemenem. A tak je tomu i s manželským svazkem. Zákonem byl ustanoven jako nerozlučitelný proto, aby Bůh manželství chránil, ne proto, aby manželům naložil nesnesitelné břemeno.
Zavázat se k něčemu na celý život může působit jako něco skutečně těžkého. A když to vidíme napsáno, tak nám to může připadat ještě umocněné. Jenže pro ten zákon, či předpis samotný bychom mohli zapomenout na toho, kdo za tím vším stojí. Na toho, kdo nás nechce svázat břemenem zákona, ale který nás chce vést k dobrému. A tak nebraňme nikomu, aby k němu přicházel. Protože jeho milosrdenství je pro všechny, kteří o ně stojí.