Téma dnešního prvního čtení i evangelia, které je v souladu s ním, by mohlo být: postoj, jaký máme zaujmout k těm, kteří nepatří „k nám“.
Mojžíš, o kterém jsme slyšeli v prvním čtení, byl politickým i duchovním vůdcem izraelského lidu. Byl také velkým prorokem, tedy tím, kdo lidu tlumočil Boží vůli. Jednoho dne se však o této jeho prorocké úloze začalo diskutovat. V táboře se našli další, kteří prorokovali, to znamená, že věrohodně mluvili v Hospodinově jménu. Jozue to oznámil Mojžíšovi, a žádal ho, aby to zakázal. Na to Mojžíš řekl: „Kéž by všechen Hospodinův lid byli proroci! Kéž by jim Hospodin dal svého ducha!“ Podobná situace se opakuje kolem Ježíše: „Mistře, viděli jsme někoho, jak vyhání zlé duchy v tvém jménu. Bránili jsme mu, protože není tvým učedníkem.“ Ježíš na to odpovídá: „Nebraňte mu!...Kdo není proti nám, je s námi.“
Co vlastně chtějí obě tyto epizody vyjádřit? Jednoduše se dá říci, že Duch Boží vane, kudy chce a že nemáme vnášet do věcí víry jakési stranění nebo fandění. Bůh si sice zvolil jak ve Starém zákoně, tak i v Novém zákoně určitá společenství, nenechal se však jimi nijak svázat. Nedal monopol na Ducha svatého nikomu, protože Boží svoboda je taková, že ji žádná stvořená skutečnost nemůže plně vyjádřit, nebo dokonce řídit. To by mělo i současné Ježíšovy učedníky vést k respektu a toleranci. Měli by se s radostí a ne s žárlivostí dívat na ty, kteří třebaže nejsou v uvozovkách naši, prorokují a vyhánějí démony, jinak řečeno pracují pro dobro člověka.
Toto téma je důležité i pro současnost. Měli bychom se nějak vypořádat s tím, co se nám nabízí zvenčí a neodsuzovat všechny, kteří jsou mimo naše společenství. Také oni můžou přijít s něčím, co bude pro člověka prospěšné.
A tak prosme Boha, aby nám dal dar rozlišování toho, co je dobré a co je zlé. Tak abychom to mohli poznat. Abychom se vyvarovali zlého, toho, co je proti lidem, a abychom se přidrželi dobrého, toho, co je k jejich prospěchu.