Z listu apoštola Jakuba jsme četli už minulou neděli. Bylo to známé a často rozvíjené téma víra a skutky. O tom, že se víra má projevovat skutky. A také dnes jsou to takové docela praktické rady, kterými se Jakub zabývá. Popisuje různé vlastnosti dobré a špatné, a popisuje je v určitém řádu, ne nějak náhodně.
Myšlenek je tam možné najít docela dost. A jednou z nich je Jakubovo sdělení, že jak dobro, tak i zlo nejsou nějak izolované. Že je docela velký předpoklad, že se každý dobrý či špatný skutek bude nějak rozvíjet či rozrůstat. To znamená, že pokud udělám něco dobrého, byť je to třeba maličkost, tak vlastně zaseju semínko, a ono potom bude růst. K malému dobru se přidá další. A tak to bude pokračovat, až z toho nakonec vzejde nějaký plod. Jakub nám chce říci, že jakýkoliv skutek, ať už dobrý nebo špatný, není izolovaný, ale má souvislosti. Stejně jako s dobrem je tomu i se zlem. Pokud zasejeme semínko zla, ono bude růst, až z něho nakonec může vzniknout zlo velké.
A Jakub k tomu, aby nám toto sdělil, volí v dnešním čtení docela ostrá slova. Nevíme přesně proč, ale mohl by nás napadnout třeba následující příklad. Když rodiče vidí, že jejich dítěti hrozí nějaké nebezpečí, tak při napomenutí také volí ostřejší slova. Zvýší hlas a jde jim o to, aby své dítě varovali, aby ho uchránili od nebezpečí.
A tak nějak podobně k tomu přistupuje i Jakub. Na začátku úryvku oslovuje své adresáty „milovaní“. On jim nechce nějak vynadat nebo je naštvat, ale dává jim najevo, že mu na nich záleží. A to je další, mohli bychom říci, praktická myšlenka. Může se nám totiž stát, že jsme naštvaní a potřebujeme to okamžitě někomu sdělit. Často je to první člověk, kterého potkáme. Ten to odnese, třebaže je v tom docela nevinně. Kritická slova se tak dostanou někomu jinému, než tomu, kterému patří.
A tak se snažme o to, aby se konkrétní slovo dostalo k tomu člověku, kterému bylo adresováno. A také abychom volili správná slova i správný tón napomenutí. A hlavně, a to je nejdůležitější, abychom pro toho člověka chtěli dobré, abychom chtěli to, co mu bude ku pomoci.
Jistě není lehké takto pracovat se svými myšlenkami. Můžeme si však vzít za příklad apoštoly z dnešního evangelia. Oni měli také své chyby, někdy i docela velké nedostatky. Třeba jak přemýšleli o tom, kdo z nich je největší, že si o sobě zkrátka moc mysleli. A že také měli tendenci druhé přehlížet. Ježíš jim však v tomto jejich rozpoložení řekl to, co zrovna potřebovali slyšet: „Kdo chce být první, ať je ze všech poslední a služebníkem všech.“