V úryvku z knihy Moudrosti, který jsme slyšeli, popisuje autor tíži pozemského života člověka. Člověk si uvědomuje svou pomíjivost a zranitelnost. Přestože podstupuje velkou námahu, žije v nejistotě a těžko chápe smysl svého pozemského putování. To, co je na nebesích mu připadá nedostupné. Neví, co je Boží vůle.
Když se však podíváme do ekumenického překladu dnešního textu, zaznívá nám tam naděje, která už je takřka novozákonní. Závěr dnešního textu v ekumenickém překladu zní takto: „Kdo by (Bože) poznal tvou vůli, jestliže ty bys mu nedal moudrost a z výšin mu neposlal svého svatého ducha? Jen tak se lidé na zemi dostali na správnou cestu a naučili se tomu, co se ti líbí; jen moudrost je zachránila.“
Nemohli bychom poznat Boží vůli, kdyby nám Bůh nedal svého Syna Ježíše Krista a neposlal Ducha svatého. Jen tak se můžeme dostat na správnou cestu – vrátit se k Bohu – a naučit se tomu, co se mu líbí – poznat a konat Jeho vůli; jen moudrost – Ježíš Kristus – nás zachrání.