Kdybychom hledali hlavní téma dnešních čtení, asi bychom těch návrhů měli více. Možná to tak úplně nevypadá, ale jedním z témat by mohlo být odpuštění. A to v tom smyslu, jaký posun zaznamenává evangelium oproti prvnímu čtení.
Ježíš totiž přinesl do problematiky odpuštění nový pohled. Nejenže Bůh odpouští nám, když my odpouštíme, ale také my jsme schopni odpouštět druhým, protože je nám odpuštěno. Neznamená to, že my, křesťané, jsme nutně lepší, než druzí lidé, ale jsme ti, kteří mají lepší zkušenost s odpouštěním.
Podmínkou odpuštění však není nějaké potrestání sebe samého. Neznamená to, že si budu sypat popel na hlavu a naříkat, že za nic nestojím. Ale je to uznání pravdy. Ano, Pane Bože, chybil jsem, dávám ti za pravdu.
Co je tedy vlastně hřích a co je odpuštění?
Nejdříve co je hřích. Určitě znáte definici z Katechismu, že je to vědomé a dobrovolné porušení Božího zákona. Pohled na hřích však může být různý. Pro někoho není hřích třeba vůbec nic, a tak si myslí, že vlastně odpuštění nepotřebuje. Pro jiného je hřích překážkou, která mu brání jít ke svatému přijímání. Nebo můžeme hřích vidět jako porušení pravidla, za které následuje trest. A takové dva extrémy. Hřích můžeme vidět jako něco hrůzostrašného, nebo něco úplně nepodstatného. A tak nám to důležité může uniknout. A sice to, že hřích je zranění nebo porušení vztahu mezi člověkem a Bohem, narušením vztahu člověka k sobě a k druhým lidem.
Dalším omylem by mohlo být, pokud bychom považovali za hřích právě jen to, co se týká přímo Boha: nepozorná modlitba, neúčast na mši, či braní jména Božího nadarmo. Pokud člověk například nekoná dobro kvůli své lenosti nebo nenávisti vůči bližnímu, je to podobné zlo, jako když člověk zanedbává bohoslužbu. Hříchy proti bližnímu a zanedbávání dobra se totiž Boha také týkají.
Kdybychom se však zarazili pouze u hříchu, byli bychom asi nejnešťastnějšími lidmi na světě.
Zjištění, jak jsme na tom špatně, bychom snad ani nedokázali unést. Proto je důležité jasně vědět o odpuštění. Protože teprve odpuštění dává poznání hříšnosti smysl. Teprve ten, komu je odpuštěno, sklízí ovoce z toho, že poznal své hříchy, protože odpuštění ho může vrátit na cestu k Bohu.
Důležité je pro nás to, abychom věděli, že odpuštění je, abychom tak řekli, Boží akci. Pokud věříme v odpuštění hříchů, pak věříme v to, že Bůh je dobrý a že nám chce odpustit. Odpuštění je jeho dar. My lidé jsme slabí, přesto o nás Bůh stojí a naše hříchy nám odpouští. On nás neustále hledá, a to především proto, aby nás zachránil. A je na nás, jestli se necháme Bohem nalézt, a jestli jeho odpuštění přijmeme.