V prvním čtení z knihy Sirachovec jsme četli: „ Synu, dělej své práce ve skromnosti, a budeš milován bohumilými lidmi.“ Text nám chce připomenout skromnost, pod kterou můžeme rozumět takové jednání, které se líbí Bohu. Toto jednání vychází z našeho postoje k Bohu, kterým má být pokora. Pokora spočívá v tom, že Bůh je pro nás na prvním místě. Člověk je na něm zcela závislý, ale zase na druhou stranu se na Boha může stoprocentně spolehnout. A z našeho vztahu k Bohu, z lásky k tomu, který nás miluje jako první, vychází naše vztahy a postoje k druhým lidem. Vyjádřením těchto postojů je právě skromnost, která je hlavním tématem dnešního evangelia.
Skromnost bychom mohli nesprávně pochopit, kdybychom si mysleli, že pokud někdo chce být skromný, musí skrývat a utajovat své vlohy. Například když budu v nějakém oboru lidské činnosti dobrý, nebudu ze skromnosti tvrdit, že nejsem. Kdybych to tvrdil, budu vlastně lhát. Jak se k tomu tedy postavit? Odpověď by mohla znít takto: Ano, jsem v daném oboru dobrý, ale to, že tomu tak je, není moje zásluha, i když se celkem snažím. Že jsem dobrý, to je především dar od Boha. Také svatý Pavel říká: Máš něco, co bys nebyl dostal?
Je důležité si tento postoj osvojit a zachovávat ho ve svém srdci. Protože, kdybychom ho v srdci nezachovali, mohla by se zrodit pýcha. To, že budu pyšný na to, jak jsem dobrý, a že si zasloužím obdiv a chválu druhých. Takže skromný člověk nepopírá svoje vlohy. Je však vděčný Bohu za dary, které od něho dostal.
Tak kéž je naším postojem k Bohu pokora a naším postojem k lidem skromnost. Ať jsme Bohu vděčni za dary, které od něho dostáváme a ať těchto darů moudře užíváme.