V dnešním prvním čtení mluví Jozue k zástupcům izraelitů a sděluje jim důležitou zprávu. V evangeliu mluví Ježíš k učedníkům a také má pro ně zásadní poselství. Malá odbočka – jméno Jozue je vlastně stejné jako Ježíš, obojí je hebrejsky Jošua, případně Jehošua. Přeložené je rozdílně zřejmě proto, aby bylo jasné, o kterou biblickou postavu jde.
Jozue si nechá podobně jako na vojně izraelity nastoupit, a žádá po nich jasné rozhodnutí – buď pro Hospodina, nebo pro pohanské bohy. Izraelité se rozhodují pod tlakem, mají strach se rozhodnout jinak, než jak jim Jozue v podstatě nařizuje. Důsledky tohoto rozhodnutí jsou známé – nakonec stejně od Hospodina odpadnou a obrátí se k modlám. A to ne jednou, ale opakovaně.
V kontrastu s tím je poselství dnešního evangelia. Ježíšova řeč k apoštolům následuje po Ježíšově oznámení, že on je chlebem života, které učedníci zjevně nepochopili a někteří od něho odešli. Ježíš na ně však nevytvářel žádný nátlak. Každý se mohl svobodně rozhodnout. A to i ti, kteří byli Ježíšovi nejblíže. Petr však Ježíšovi říká: „Nikam nepůjdeme, ty máš slova věčného života“. To označení „slova“ by nás mohlo trochu mást. V originále je to „logos“, což má mnohem širší význam než „slovo“. Je to moudrost, nauka, poselství. To všechno mohli apoštolové od Ježíše čerpat. A protože mu důvěřovali, zůstali u něho. A Ježíš říká: „To všechno, co vám chci předat, nejen slova, je Duch a život.“ Poté, co Ježíš zemřel, důvěra apoštolů zakolísala. Po seslání Ducha svatého jim však všechno došlo, a zůstali Ježíšovi a jeho poselství věrní.
A co z toho vyplývá pro nás? Mohlo by to být toto: Když jsme nuceni se rozhodovat se strachem, co bude následovat, když se rozhodneme jinak, než se předpokládá, často to nedopadne dobře.
Když se však rozhodujeme s důvěrou v Toho, o kom jsme se mnohokrát přesvědčili, že pro nás chce dobré, máme velkou šanci na správné rozhodnutí.