Ježíšovi učedníci v dnešním evangeliu stále ještě plně nechápali, co se stalo. Se strachem sedí za zavřenými dveřmi. Najednou se tam objeví Ježíš a jejich strach se promění v radost. Ježíš je pozdraví „Pokoj vám". Dává jim dar Ducha svatého a moc odpouštět hříchy. Posílá je do světa, aby hlásali radostnou zprávu o jeho vzkříšení. Tomáš s nimi nebyl a nevěří jim to. Ježíš se však objeví znovu a vyzve Tomáše, aby se přesvědčil. Nevyčítá mu jeho nedůvěru, ale dává mu možnost přesvědčit se.
Tomáš reaguje vyznáním: „Pán můj a Bůh můj." Ježíš potom vyzdvihne ty, kteří neviděli, a přesto uvěřili. Tomáše však nijak nekritizuje. A to může být pro nás povzbuzením. Třeba jsme někdy v situaci jako Tomáš. Pochybujeme, že by Bůh mohl udělat něco, co nám připadá zcela nemožné. Ale za touto naší pochybností se může skrývat touha něco změnit, touha uvěřit. Pokud tomu tak je, může nám to pomoci k tomu, abychom se dokázali Bohu otevřít. A on sám nám potom pomůže naše pochybnosti překonat. Něco jiného by bylo, kdyby Tomáš uvěřit nechtěl. Potom by mu ani Ježíšovo zjevení nepomohlo. Vždyť podobně na tom byli Zákoníci a farizeové.
Myslím, že pochybnosti k víře patří. Můžou nám pomoci udělat další krok. Pokud budeme pochybnosti překonávat, může se tím naše víra upevnit. Přes pochybnosti můžeme dojít k víře, která nebude slepá, takže bychom papouškovali nějaké naučené fráze. Můžeme dojít k víře, která se projevuje svědectvím našeho života. Tak, aby ten, kdo se s námi setká, si mohl říci: „Na tom, jak ten člověk jedná, na tom co dělá, na tom asi skutečně něco bude.“