Jak jsme slyšeli ve čtení ze Skutků apoštolů, prvotní církev vypadala opravdu idylicky. Všechno měli společné. Ze všech sil hlásali evangelium. Těšili se Boží přízni. Bohatí prodávali své majetky a peníze předávali apoštolům. Prvotní církev je tak určitým modelem toho, jak by mělo křesťanské společenství vypadat. Podívejme se na to ale ještě jednou. Evangelista Lukáš pokládá za nejdůležitější, že věřící měli "jedno srdce a jednu duši".
Skvělé společenství, které tu popisuje, však není žádným zázrakem lidské jednoty, ale výsledkem toho, že v nich přebýval Duch Svatý. A právě jenom Duch svatý je tím, kdo dokáže způsobit tak radikální změnu v životě člověka. Lukáš nám ani tak nenabízí vzor ke kopírování, jako spíš obraz toho, co se stane, když dovolíme Duchu Svatému, aby nás naplňoval a vedl. Výraz "jedno srdce a jedna duše" vypadal v prvotní církvi jako popis běžného, každodenního života věřících.
Ať už je život v církvi, pokud se týká detailů, jakýkoliv, nejdůležitější je stále jednota - jednota, založená na ochotě naslouchat Duchu Svatému. A právě z této ochoty vyplývá ochota pracovat společně, vážit a respektovat se navzájem a podřizovat své srdce i mysl Bohu. Víc, než nějaký zvláštní životní styl určité komunity je právě toto podstatou jednoty, kterou pro nás chce Bůh.
Dnešní čtení říká, že když Duchu Svatému dovolíme, aby nás naplňoval a vedl, máme naději, že v našich rodinách a dalších společenstvích jednota zavládne. Nestane se to automaticky, ale spíše vývojem, tím, že se budeme společně učit naslouchat Duchu Svatému. A on nás ve své moudrosti naučí, jak to řešit. On sám nám ukáže, jak by měla naše jednota vypadat v běžném, každodenním životě.