Dnešní první čtení a evangelium mají docela hodně společného. Oba texty jsou o povolání. Kněz Eli nasměroval Samuela na Hospodina a Jan Křtitel nasměroval první učedníky na Ježíše Krista. A podobně je tomu vlastně i dnes. Každému konkrétnímu povolání v církvi předchází základní povolání k víře a schopnost vydat o této víře svědectví, nebo jinak, nasměrovat někoho na Boha.
U evangelia si můžeme všimnout povolání prvních učedníků. První apoštolové byli povoláni z řad následovníků Jana Křtitele. Jan Křtitel svou osobností nepochybně mnoho lidí přitahoval. Mezi těmi, kteří za ním přišli a učili se od něho, byli také ti dva z dnešního úryvku: Ondřej a ještě jeden, který tam není jmenovaný, ale pravděpodobně to byl sám evangelista Jan. Je příznačné, jak tito dva Ježíše našli. Ukázal jim jej Jan Křtitel, když prohlásil: „Hle, beránek Boží!“ Jan Křtitel byl tím, kdo připravil apoštoly k nalezení Ježíše, kdo jim vydal o něm svědectví, kdo je na něj nasměroval. Jan Křtitel nijak nežárlil, že mu Ježíš přebral učedníky. Naopak, přivést je ke Kristu považoval za svůj úkol. Jak říkal: „On musí růst, já však se menšit…“
A to je pro dnešní mentalitu skoro nepochopitelné. Když něco děláme, tak to většinou děláme proto, abychom z toho měli nějaký užitek nebo zisk. Za úspěšného je považovaný ten, kdo dokáže lidi něčím zaujmout a přivést je k sobě. Nemusí to být vždycky špatně, pokud to ovšem nevede k závislosti na tom konkrétním člověku. Ten kdyby totiž o své obdivovatele přišel, byl by považován za neúspěšného.
I v náboženské oblasti jsou různí učitelé, kteří sice mluví o Bohu, ale ukazují jen na sebe. Jsou přesvědčeni o své nenahraditelnosti, o tom, že bez nich to zkrátka nejde.
Jan Křtitel je pravým opakem. On zná svou úlohu, úlohu svědka a dovede v pravou chvíli ustoupit ze scény. Nepoutá k sobě učedníky, nedělá si čárky, kolik jich získal, ale když vidí, že jdou správným směrem, že našli Ježíše, tak považuje svůj úkol za splněný.
A apoštolové po setkání s Ježíšem radikálně změnili svůj život. Ne tak, že by jejich život měl být nějak pohodový. Ale tak, že jejich cesta, na kterou se vydali, cesta následování Krista, měla smysl a cíl.