V prvním čtení popisuje prorok Izajáš obraz toho, co nastane po příchodu Spasitele – krása, pokoj, harmonie. Může nám to připadat jako kontrast k úryvku evangelia, kde Jan Křtitel příkře odsuzuje farizeje, kteří ze zjevné vypočítavosti přicházejí ke křtu.
Jde zde však o to, že se jedná právě o farizeje, se kterými se později často střetával Ježíš. Oni ho chtěli většinou „nachytat“, tak že by jim nedokázal odpovědět na jejich otázky. A Ježíš je poté kritizoval za jejich falešné postoje. Možná nejtypičtějším je Ježíšův výrok: „Ústy mě uctívají, ale jejich srdce je daleko ode mne.“
Důležité je tedy zvláště to, co říká Jan Křtitel na začátku dnešního úryvku a co říkal později Ježíš mnohokrát: „Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království.“ Jinak – zanechte svých špatných skutků a falešných postojů, a připravte tak svá srdce na setkání se Spasitelem, s tím, který přináší Boží království. S tím, který přináší pokoj, krásu, harmonii, jak jsme slyšeli v prvním čtení.
Ježíš Kristus však nepřichází pouze při svém narození a poté až na konci věků. Ježíš přichází stále. Chce přicházet i do našeho života. Tak kéž nachází co nejvíce těch, kdo mají srdce připravená a ochotná ho přijmout. Ti pak můžou prožívat to, co jsme slyšeli v dnešním žalmu: „V jeho dnech rozkvete spravedlnost a hojnost pokoje na věky.“