Minulou neděli jsme četli o zázračném nasycení pěti tisíc lidí. A dnešní text nám popisuje, jak to bylo dál. Lidé Ježíše hledali. Ale hledali ho proto, jak jim Ježíš také připomenul, aby se najedli. Oni chtěli, aby Ježíš stále konal takovéto hmotné zázraky. Aby se mohli vždycky najíst, aby si mohli nasbírat co nejvíc, pokud možno do zásoby. Lidé kolem Ježíše stále chtěli nějaké věci, něco, co by nasytilo nejen jejich žaludky, ale také co by ukojilo jejich touhu po vlastnění. Mysleli si, že čím víc věcí budou mít, tím budou šťastnější.
Ale také by nás mohlo napadnout, že Ježíš jim nabízel opak. Že jim vlastně nabízel chudobu. Jenže tak to vůbec nebylo. Ježíš jim nenabízel chudobu, On jim nabízel sám sebe. Ježíš říká: „Neusilujte o pokrm, který pomíjí, ale o pokrm, který zůstává k věčnému životu; ten vám dá Syn člověka.“ Jinými slovy: „Neusilujte jen o to dobře se najíst, ale snažte se být v Boží blízkosti, která vás nasytí“. Ježíš je tím naplněním, on ty, kteří v něho uvěřili, sytí, naplňuje, vybavuje k životu - podobně jako chléb.
Určitě znáte příklady mnoha světců, kteří vynikali chudobou. Někdy by se nám mohlo zdát, že byli nějací divní. Že si libovali v nedostatku, v utrpení, v ponížení. Že žili v jakési chudobě pro chudobu. Ale teprve bližší pohled nám ukáže, že to bylo trochu jinak. Že to byli, a snad i dnes jsou lidé, kteří objevili Ježíše jako skutečný zdroj života. Kteří si mohli dovolit odmítnout to či ono v tomto světě ne proto, že by si nevážili Božích darů jako je jídlo, zdraví, rodina a podobně. Ale proto, že viděli, že jsou mnohem a mnohem víc bohatí, než všichni ti, kdo vlastní hmotné statky. Protože viděli, že jsou bohatí právě tím, že Ježíš byl pro ně skutečnou posilou, tím chlebem života, který jim dával sílu k překonávání i velice těžkých překážek.
Není jednoduché vymanit se ze světa věcí. Není lehké nevěřit reklamám, které nám stále vnucují, že opravdu šťastni budeme až tehdy, když budeme mít to a ono a ještě mnoho dalšího…Také ale nejde o zjednodušený pohled, že chudoba je svatá, a že je dobré dát se ožebračit. Jde hlavně o to, abychom poznali Ježíše jako toho, kdo nám nenabízí kupu různých hmotných statků, ale jako toho, kdo nám nabízí sám sebe a své přátelství. Kdo nám nabízí, aby toto jeho přátelství bylo tou skutečnou posilou, posilou, ze které bychom dokázali opravdu žít.