„Když to neudělám já, neudělá to nikdo!“ Tak to pravděpodobně viděla Marta, když přišel na návštěvu Ježíš. Zlobila se na Marii i na Ježíše, že ji nechali dělat všechno samotnou. Podle Marty měl Ježíš vidět, jak těžce pracuje ona a jak málo dělá Marie. Nechápal, že by bylo správné, kdyby řekl Marii, aby vstala a pomohla jí? Marta se vlastně pokoušela všechno - včetně své sestry a Ježíše - podřídit své vůli. Podle Ježíše si však toho dne vybrala lepší úděl Marie. A udělala jen to, že se potichu posadila k jeho nohám a poslouchala ho.
V závěru dnešního evangelia je tak podtrženo, že naslouchání Božímu slovu je tím nejdůležitějším v životě člověka. A že služba bližnímu dosahuje své opravdovosti jenom tehdy, když je postavena právě na Božím slově. Tak, že nejde pouze o službu ve smyslu lidského zaměstnání, ale o jakési konání pod záštitou Božího slova, kterému se člověk otvírá.
Samotná práce nebo zaměstnání může plodit určitý stres a může se také stát falešným cílem, pokud na první místo postavíme sebe a ztrácíme ze zřetele Boha. Jak říká Ježíš v evangeliu, tím nejlepším údělem je právě hledání a plnění Boží vůle.
Ovšem ani Marta není jenom negativní postavou, protože Ježíše ochotně přijímá a chce mu sloužit. Pokud by se však skutečně nechala oslovit tím, co si Ježíš přál, pak by mu mohla posloužit mnohem lépe a nevystavovala by se nebezpečí, že mu bude vnucovat něco, co je důležité hlavně podle ní.
Tímto příběhem se dá celkem dobře ilustrovat skutečnost, že člověk se rád nechá strhnout tím, co momentálně považuje za naléhavější a má pokušení podřazovat tomu Boží věci.
A co z celého příběhu vyplývá pro nás? Myslím, že jak Marie, tak i Marta by nám mohly být příkladem. Marta v tom, jak Ježíše přijala a byla připravena mu sloužit. A Marie v tom, jak ochotně mu naslouchala.