Dnešní úryvek evangelia je z těch, které popisují, jak Ježíš jedná s těmi, kteří jsou kolem něho. V dnešním úryvku i na mnoha dalších místech evangelia vidíme, že v podstatě každý mohl k Ježíšovi přijít. Ať už šlo o malé děti, nemocné, či ty, kdo žádali o radu. A Ježíš později poslal apoštoly, aby pokračovali v jeho díle. Oni se vydali na cesty a s velkým nasazením hlásali evangelium.
A protože to dělali opravdově a byli do toho zapáleni, tak se také zákonitě dostavila únava. Mohli bychom si říci, že Ježíš se takovými detaily, jako že apoštolové byli unavení, zabývat nebude. Ale on říká: „Odpočiňte si.“
Odpočinout si, to potřebuje jistě každý z nás. Každý z nás potřebuje někdy vypnout, vysadit, nabrat síly. Nabrat síly, které má člověk omezené, a pokud by ty síly neobnovoval, tak zřejmě by to s ním „seklo“.
Ne náhodou ustanovil Bůh sedmý den jako den odpočinku. Jde však také o to, že odpočinek potřebujeme právě proto, abychom se potom, odpočinuti a občerstveni, mohli znova pustit do práce. Dnešní úryvek pokračuje známou scénou rozmnožení chlebů a nasycení davů. Můžeme vidět, že apoštolové jsou opět v plné permanenci. Ježíš říká: „Vy jim dejte jíst. Vy se snažte, vy konejte.“ A apoštolové se stávají spolupracovníky na Božím díle. Všechno konají ve spolupráci s Ježíšem.
Tak kéž to máme podobně. Ať všechno, co budeme dělat, děláme ve spojení s Ježíšem a s nasazením pro bližní. A ať také nezapomínáme na odpočinek :).