„Mé slovo se ke mně nevrátí bez účinku, ale vše, co jsem chtěl, vykoná a zdaří se, k čemu jsem ho poslal“ říká Hospodin v prvním čtení z proroka Izaiáše. Slovo nebylo v Izraeli chápáno jen jako nějaký bezvýznamný zvuk, či něco podobného. Řecky je „slovo“ překládané jako „logos“ a to neznamená pouze slovo, ale lze přeložit spíše jako nauka, poznání, či moudrost. A už jsme blízko.
„Na počátku bylo Slovo“ tak zní úvod Janova evangelia. A tím Slovem (poznáním či moudrostí) je Ježíš Kristus, který přišel na zem a hlásal zvěst o Božím království. Nevrátil se k Bohu otci bez účinku, ale vykonal vše, k čemu ho Bůh poslal. Prorok Izaiáš tak popisuje Boží moc, obsaženou v jeho slově, čili Boží moc, kterou byl Ježíš obdařen.
Na první čtení navazuje evangelium, které je známým podobenstvím o rozsévači. Jak víme, Ježíš k apoštolům hodně mluvil právě v podobenstvích. Většinou nejprve vyprávěl podobenství. Potom apoštoly, řekněme, trochu „zpražil“, jak jsou nechápaví a nakonec jim podobenství vysvětlil.
Dnes jsme slyšeli celkem čtyři způsoby toho, jak je možné Boží slovo slyšet a přijímat.
Vlastně všechny čtyři případy jsou příklady lidí, kteří Boží slovo slyší. Potom ovšem záleží na tom, jak toto slovo přijmou. V prvním případě, kdy je zaseto u cesty, zhatí přijetí Božího slova to, když se člověk, přestože má nabídku dobra, přikloní nakonec ke zlu.
Když je zaseto na skalnatou půdu, slovo se k lidem sice dostane, ale nestihne u nich zakořenit. A tak když přijde nějaký problém, tak už toto slovo vlastně nepřijímají. Když je zaseto do trní, zadusí Boží slovo zase závislost na světských záležitostech a touha vlastnit.
Ale když je zaseto do dobré půdy, přinese to užitek. A to u každého. U někoho menší, u jiného větší. A to jsou ti, kteří Boží slovo slyší, kteří ho přijmou a podle něho také žijí.
Napadá mě věta, známá z doby, kdy jsme pravidelně poslouchali rádio: „Chyba není na vašem přijímači“. Tady je to však opačně. Chyba není v tom, kdo vysílá, ale v tom, kdo přijímá.
Tak kéž jsme dobrými posluchači Božího slova. Kéž jsme mu otevření tak, abychom ho dokázali přijímat a také podle něho žít.