Ta zmínka o učení, kterou jsme slyšeli v evangeliu, nám v těchto dnech asi nezní úplně příjemně. Děti mají prázdniny a také my dospělí si jistě chceme odpočinout. A Ježíš nám do této prázdninové atmosféry říká: “Učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem” (Mt 11, 29). V jeho učení však nejde o nějaké vypjaté zkoušky, známky či vysvědčení. Spíše jde o náš život, nebo lépe řečeno o kvalitu a smysl našeho života. Ježíš nás zve, abychom se od něho učili: Abychom byli ve svém životě tiší a pokorní.
Když Ježíš působil na této zemi a učil, zcela jasně odsuzoval hřích. Ale k hříšníkům samotným se choval citlivě a shovívavě. Neřekl jim: „Já vás potrestám“. Odsuzoval cizoložství, ale ženě, která měla být pro tento hřích ukamenována, řekl: „Jdi a už nehřeš.“ Odsuzoval lakomství a utlačování chudých, a přesto jednoho z těch, kteří se takto provinili, celníka Leviho, zvolil za apoštola.
Tichost a pokora v Ježíšově životě měnily druhé a přinášely jim pokoj. O tomto jeho postoji píše také svatý apoštol Pavel: “Ježíš Kristus, ačkoliv má božskou přirozenost, nic nelpěl na své vznešenosti, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka.... A Pavel nás vyzývá, abychom smýšleli podobně.
Abychom byli vděční za všechno, co jsme od Boha dostali. Abychom se nechválili slovy: „Já jsem to dokázal“, ale spíše si řekli spolu se sv. Pavlem: „Milostí Boží jsem tím, čím jsem.“
A jak by se měla naše tichost a pokora projevovat vůči druhým lidem? Zřejmě ne tak, že budeme tak nějak ušlápnutí a nebudeme se příliš zviditelňovat. Také ne tak, že budeme druhé poučovat o tom, že oni dělají všechno špatně, zatímco já už mám všechno zmáknuté a vím jak na to. Spíše tak, že se budeme snažit, aby naše chování a jednání bylo pro druhé přínosem. Tak aby si mohli říci, že na tom, jak žijeme, jak se chováme a jak jednáme, přece jenom něco bude. Tak kéž se nám to s Boží pomocí daří.