Apoštol Pavel organizuje sbírku, kterou mají Korinťané přispět jeruzalémským křesťanům. Korinťanům však zdůrazňuje, že jeruzalémští mohou zase přispět jim. Používá pro to citát z Druhé knihy Mojžíšovy (byla to poslední věta): „Kdo nasbíral mnoho, tomu nepřebývalo, a kdo málo, neměl nedostatek.“ Je to citát z okamžiku, kdy židé jsou na poušti a živí se manou, kterou Hospodin každý den nechal padat z nebe. A oni každý den chodili a manu sbírali. Sbírali všichni, ale potom se odměřovalo a každý dostal dávku na den. Bylo to několik litrů, které se daly do nádoby, a když někdo měl málo, tak mu přidali. Když měl někdo moc, tak zase mu vzali ve prospěch těch druhých.
Z Boží strany tam však bylo ještě jedno omezení, a sice to, že mana vydržela jen jeden den. Když si ji někdo schoval, když si, jak se říká, nahrabal, tak se mu mana druhý den zkazila. A to byla úžasná Boží pedagogika, která vedla izraelity k tomu, aby si řekli: „Bůh se o nás stará každý den. Nenechá nás na holičkách. Zítra mana zase bude padat. A my tomu věříme. Jenže pro to také musíme něco udělat. A sice to, že tu manu musíme nasbírat.“ Takže na jedné straně je víra, důvěra v Boha, a na druhé straně lidská snaha a spolupráce. A právě o to Bohu šlo. A Pavel, když chce pohnout Korinťany k tomu, aby nebyli sobečtí, tak říká: „Uvědomme si, že přišel Ježíš, Boží syn, aby se s námi rozdělil.“ Ale na druhé straně Ježíš, Boží syn, spolupracoval s lidmi. Oni mu poskytovali střechu nad hlavou, jídlo, pomoc. A on to od nich přijímal.
A jak tedy máme podle apoštola Pavla správně dávat? Ať naše ochota dávat ze svého radostně je důležitější než to, jak velké dary máme a jak moc jich dáváme. Ať nezapomínáme na to, že pokud prokazujeme dobrodiní těm, kdo jsou v nouzi, pak máme šanci, že pokud budeme v nouzi my, tak zase pomohou oni nám. Ovšem ne s ohledem na prospěch, který z toho budeme mít, ale proto, že nás k tomu vede Ježíš, kterého chceme následovat.
Tak se snažme o to, abychom byli těmi štědrými dárci. A zdaleka se to netýká jenom materiálních statků. Týká se to také našich schopností, darů, které jsme od Boha dostali ne k vlastnímu prospěchu, ale proto, abychom se o ně dokázali s druhými podělit.
Ať je pro nás inspirací úryvek z 2. listu apoštola Pavla Korinťanům, který následuje kousek za tím, co jsme dnes slyšeli. Je to věta, kdy svatý Pavel říká: „Každý ať dá podle toho, jak se sám u sebe rozhodl, ne s těžkým srdcem a proti své vůli, protože Bůh miluje radostného dárce.“