V evangeliu jsme slyšeli podobenství o hořčičném semínku. Právě toto semínko se považovalo za nejmenší ze všech. Mohlo se ztratit mezi prsty a docela nenápadně spadnout na zem. A potom se v zemi uchytilo a vyrostlo ve velkou rostlinu. Stal se z něho košatý keř, ve kterém se mohlo uhnízdit hejno ptáků. Mohli bychom říci: „Skromný začátek, velkolepý konec. A právě k hořčičnému semínku přirovnává Ježíš Boží království.
Také On začal budovat svoje království na malém území. Na začátku byly výsledky jeho působení malé. Po třech letech veřejného působení měl kolem sebe jen několik věrných. Ale to semínko víry, které zasel, zapustilo pevné kořeny. Přečkalo i pronásledování a další velké těžkosti. Počet jeho věrných se pomalu rozrůstal.
Ježíšovi však nikdy nešlo o množství, o nějaké velké masy. Jemu šlo spíše o vnitřní postoj člověka. O Boží království, které přijímáme do svého srdce a necháme ho tam vzklíčit. Na každém jednom z nás Ježíšovi záleží. Do srdce každého z nás zasévá zrnko Božího slova. A jenom na nás záleží, zda a jak ho přijímáme. Pokud ho necháme vzklíčit a růst, může přinést velkou úrodu nám i našim bližním.