Dnešní evangelium nám připomíná důležité skutečnosti. Na jedné straně to, že se člověk ve svém životě setkává se zlem. Svým způsobem i zlo člověka vyhledává. Na druhé straně je odhodlání se proti zlu vzepřít a Ježíšovo ujištění, že v tomto boji nejsme sami.
Bůh dává člověku život a stará se o něho. Od jeho stvoření mu věnuje zvláštní péči. Na scéně se však vzápětí objevuje zlo, ztělesněné Božím nepřítelem. Zlo předstírá, že má o člověka zájem, snaží se mu vlichotit a přetáhnout ho na svoji stranu.
A problém je už v tom, že člověk začíná s tímto zlem diskutovat. Lichotky o tom, jak může být člověk nezávislý na Bohu, a jak bude mít všechno ve svých rukou, se pěkně poslouchají. Zlo se snaží člověka přesvědčit o tom, že Bůh je tím, kdo jej omezuje, kdo mu bere svobodu. Ale ono je to přesně naopak.
A jak se tedy zlu bránit? Myslím, že není zářnějšího příkladu než v dnešním evangeliu. Ježíš Kristus krátce po tom, co byl pokřtěn v Jordánu, odešel na poušť, kde byl pokoušen zlým, zde už je psáno přímo ďáblem. Možná by nás napadlo, jak je možné, že byl Bůh pokoušen. Ale Ježíš Kristus je pravý Bůh i pravý člověk. Proto ukazuje cestu také nám. První pokušení se týká závislosti na majetku a hmotném zabezpečení, druhé lidské pýchy, třetí touze po moci. A jak reaguje Ježíš? On odmítá se zlem diskutovat. A nakonec říká: „Jdi pryč“ a zlo razantně odmítne.
Prožíváme postní dobu, jejímž tématem je právě obrácení, jinak odmítnutí zlého a příklon k dobrému. Nejde o to, strašit někoho zlem. Jde o to, abychom si uvědomili, že se zlem se zkrátka setkáváme, nevyhneme se mu. Důležité je, abychom byli odhodláni zlo odmítnout. A na to vlastními silami opravdu nestačíme. A tak prosme o to, ať nám Bůh pomáhá, abychom v síle a v Duchu Ježíše Krista dokázali zlu statečně vzdorovat.