(15. 3.)
Žít postem lásky znamená pečovat o ty, kteří kvůli pandemii trpí, jsou opuštění, nebo žijí ve strachu.
(14. 3.)
Boží láska je tak veliká, že se sama dává. Také církev má toto poslání: nebyla poslána odsuzovat, ale přijímat; ne k něčemu nutit, ale zasévat; nezatracovat, ale přinášet Kristovu spásu.
(14. 3.)
V Ježíši nás Bůh přichází hledat na místech, kde jsme zabloudili; v Něm přichází, aby nás pozvedl z našeho pádu, v Něm vyplakal naše slzy a uzdravil naše rány; v Něm navždy požehnal náš život.
(13. 3.)
Postní doba nám umožňuje vidět, kam směřuje srdce. Zkusme se zeptat sami sebe: kam mě kompas mého života zavede – k Bohu nebo k mému vlastním já?
(12. 3.)
Přijmeme-li odpuštění ve svátosti smíření, která je středem naší cesty k obrácení, můžeme odpouštět: všem, kteří jsou zraněni, odpouštět skrze pozorný dialog a útěchu.
(12. 3.)
Zvu vás, abyste poskytli více prostoru Božímu slovu, svátostem, postu a modlitbě, abyste obnovili svůj vztah s Bohem, se sebou samými a se svými bližními.
(12. 3.)
Počátkem našeho návratu k Bohu je poznání, že ho potřebujeme, že potřebujeme jeho milosrdenství. To je správná cesta, cesta pokory.
(11. 3.)
Všichni trpíme bolestí duše, kterou nedokážeme léčit sami. Potřebujeme uzdravení skrze Ježíše. Ukažme mu své rány a řekněme: „Ježíši, zde jsem před tebou, se svými hříchy, se svým utrpením. Můžeš mě osvobodit. Uzdrav mé srdce.“
(10. 3.)
Modleme se dál za Irák a za Blízký východ. V Iráku, navzdory zničení, palmy – symbol země – přinášejí ovoce. Stejně tak je to s bratrstvím: nepůsobí žádný hluk, ale přináší užitek a dává nám růst.
(10. 3.)
Odpověď na válku není válka, odpověď na zbraně není více zbraní. Odpovědí je bratrství. To je výzva nejen pro Irák, ale i pro jiné problematické regiony a v podstatě pro celý svět.
(9. 3.)
Postní doba ovlivňuje všechny oblasti našeho života. Je čas přezkoumat cesty, kterými jsme se vydali, najít cestu zpět domů a znovu objevit základní spojení s Bohem, na kterém vše závisí.