(10. 1.)
Dnes, jak je v tento svátek zvykem, jsem nemohl v Sixtinské kapli udělovat svátost křtu. Modlím se za všechny děti, které v této době přijmou křest a s ním i křesťanskou identitu a milost odpuštění a vykoupení.
(10. 1.)
Stejně jako Ježíšovi, Otec také každému z nás říká: „Jsi můj milovaný Syn“. Jsme milované Boží děti. To je naše základní identita. Tím začíná duchovní život, jak nám připomíná Ježíšovo první veřejné gesto.
(10. 1.)
To je velký význam Vánoc: Bůh se stal člověkem, abychom se mohli stát Božími dětmi.
(9. 1.)
Vánoce se blíží ke konci. Musíme se však vrátit do rodinného života a do práce proměnění, chválit Boha za vše, co jsme slyšeli a viděli. Musíme nést do celého světa dobrou zprávu: Ježíš je náš Spasitel.
(8. 1.)
Kéž nám betlémské dítě pomůže, abychom byli k dispozici, velkorysí a solidární, zejména vůči nejslabším, nemocným, a těm, kteří přišli o práci nebo mají jiné potíže.
(7. 1.)
Srdečně zdravím bratry a sestry východních katolických a pravoslavných církví, kteří dnes slaví Vánoce. Přeji všem požehnané svátky ve světle Kristově, který je naším pokojem a nadějí!
(6. 1.)
Stejně jako astrologové jsme i my povoláni, abychom byli Kristem přitahováni, ozářeni a obráceni: Cesta víry tedy vede skrze modlitbu a rozjímání o Božím díle, které nás vždy naplňuje radostí a údivem.
(6. 1.)
„Pozvednout oči“ je prvním krokem modlitby. Když pozvedneme oči k Bohu, životní problémy nezmizí, ale cítíme, že nám Pán dává sílu jim čelit.
(6. 1.)
Aby člověk mohl uctívat Boha, musí nejprve „pozvednout oči“: nenechat se pohltit vlastní fantazií, která uhasí naději. Víme, že Pán zná naše obtížné situace a nejsou mu lhostejné slzy, které roníme.
(5. 1.)
VE SLUŽBĚ BRATRSTVÍ (text videoposelství)
Následujeme Ježíše a modlíme se k Bohu. Tak se spojujeme jako bratři a sestry se všemi, kdo se modlí podle své vlastní kultury, vlastní tradice a vlastní víry. Jsme bratři a sestry, kteří se modlí. Bratrství nás vede k tomu, abychom se otvírali Otci všech, a viděli v druhém bratra nebo sestru, sdíleli život, nebo se navzájem podporovali, milovali, poznávali. Církev si cení Božího jednání v jiných náboženstvích, aniž by zapomínala, že pro nás křesťany je zdrojem lidské důstojnosti a bratrství evangelium Ježíše Krista. My věřící se musíme vrátit k našemu zdroji a zaměřit se na to podstatné. Podstatou naší víry je úcta k Bohu a vzájemná láska. Modleme se, aby nám Pán dal milost žít v hlubokém bratrství s bratry a sestrami jiných náboženství bez hádek, modlit se jeden za druhého a být otevřeni všem.
(5. 1.)
V dítěti Ježíši Bůh ukazuje, že je plný lásky, dobroty a něhy. Takového Boha opravdu můžeme milovat celým svým srdcem.
(4. 1.)
Stejně jako v Betlémě chce Bůh s námi skrze naši chudobu dělat velké věci. On položil celou naši spásu do jeslí ve stáji a nebojí se naší chudoby. Dovolme, aby jeho milosrdenství proměnilo naši bídu!